Výrazně vertikální stavba, kterou vidíte na obrázku, je nejvyšší stavbou v Západní Evropě. Náchází na islandském poloostrově Snaefellsness, což mě coby fanouška Ludvíka Součka nemůže nevzrušit. Součkova kultovní trilogie pseudoreportáží (alespoň pro mě: žádnou knihu jsem nečetl víckrát) Cesta slepých ptáků o tom, kterak pražský chirurg, doktor Kameník nalezne nezvratné důkazy o pobytu nepozemšťanů na Zemi, začíná právě na sopce Sneffels, tedy nedaleko svislé čáry na fotografii. Do kráteru Sneffelsu totiž sestoupil Jules Verne, aby svůj islandský pobyt později spíše tajil a jen naznačil v Cestě do středu Země, a do kráteru Sneffelsu – Díry svatého Patrika – jej následuje i dr. Kameník a dr. Bjelke, vnuk Verneova předchůdce. Zkušený průvodce Leif Thorgunn s vazbami na islandskou opoziční komunistickou stranu tvrdí, že kráter „podivně zní“… Kdo touží po spoileru, je wikizvědavec.
A zajímavě zní i stavba, jíž je věnována šestadevadesátá relace Touch Radia. Kdysi se tahle útlá věž používala coby navigační systém (jistě v tom měla prsty americká armáda), nyní slouží účelům rádiového vysílání na dlouhých vlnách. Lovec zvuků Aino Tytti, který vysílač nahrával kontaktními mikrofony, byl fascinován tím, jak stavba mění zvuk v závislosti na teplotě a slunečním svitu, jak vítr v ocelových lanech vytváří proměnlivé harmonie, i tím, že v jednu tišší chvíli na své nahrávací zařízení zachytil i zvuk rozhlasového vysílání: hru na housle. Slyšte!
A aby rádií nebylo málo, byla Cesta slepých ptáků i zdramatizována pro rozhlas a stala se předlohou komiksu kreslíře Jozefa Scheka. Slyšte rozhlasovou hru na youtube… je dokonale toporná a při uploadu má až „touchovský“ hal. Střezte se malých ptáků… ale minidisk vám tu nechám.
