Americký hudebník s ruskými kořeny Daniel Lopatin vzkazuje: celá společnost je psychedelická a moje tvorba je jenom jejím odrazem. Ve skutečnosti to tak úplně není, Oneohtrix Point Never, jak zní Lopatinův pseudonym, je na aktuálním albu R Plus Seven eskapistický, jeho hudba nabízí únik a jenom naznačuje. Teprve kanadský filmař a umělec Jon Rafman dotahuje jeho myšlenky do konce – video ke skladbě Still Life, které sestříhal z volně dostupných zdrojů, je natolik zneklidňující, že nevydrželo ani na Youtube, ani na artověji zaměřeném Vimeu. Ke shlédnutí je tak pouze na Lopatinově stránce https://www.pointnever.com.
Krátký snímek velmi obratně nabourává ideu internetu jako místa, kde se člověk vzdělává nebo seznamuje, kde se zkrátká stává lepším a pro společnost hodnotnějším. Rafman s Lopatinem místo toho nabízejí děsivé panoptikum odvrácené strany internetu, téměř fyzické obludárium a bezmála internetové peklo. Podle Matoušova evangelia je peklo místem věčné hrůzy a hanby a právě hanba je emoce, která z videa vystupuje nejvýrazněji.
Diváka provází ženský hlas (na albu chybí, video tedy není klasickou extenzí skladby, ale její transformací), který připomíná reklamu i sektářský diskurz. Anonymní průvodkyně poznámenává, že když se díváte do monitoru, můžete mít pocit, že se dívate do věčnosti. V narážce na klasický nietzschovský citát o propasti ale za subverzivními obrazy proplouvá sdělení – monitor se současně dívá na vás.
Formálně je snímek poměrně jednoduchý, Rofman do něj pomocí vizuálního samplingu vložil fotografie obtloustlých fetišistů se spodním prádlem na hlavně a pistolí u spánku, nechybí ani japonské hentai porno, klávenisce pokryté nánosy nedopalků nebo roztomilá zvířata topící se v bažinách. Zásadní je ale postupná gradace zkombinovaná s úzkostně neživou elektronikou. Mohlo by se zdát, že je video pouhou exkurzí do psychických žalářů internetu, kterou autor nijak nekomentuje. V širším čtení se ale Still Life změní v kritiku sítě, která se neobejde bez forem, které onu síť definují. Není možné video sledovat zpovzdálí, každý z nás je jeho protagonistou, protože každý z nás onu mcluhanovskou globální vesnici dávno obývá.
