- Inzerce -

Lopatin a Rafman načrtávají internet jako lidské peklo

Americký hudebník s ruskými kořeny Daniel Lopatin vzkazuje: celá společnost je psychedelická a moje tvorba je jenom jejím odrazem. Ve skutečnosti to tak úplně není, Oneohtrix Point Neverjak zní Lopatinův pseudonym, je na aktuálním albu R Plus Seven eskapistický, jeho hudba nabízí únik a jenom naznačuje. Teprve kanadský filmař a umělec Jon Rafman dotahuje jeho myšlenky do konce – video ke skladbě Still Life, které sestříhal z volně dostupných zdrojů, je natolik zneklidňující, že nevydrželo ani na Youtube, ani na artověji zaměřeném Vimeu. Ke shlédnutí je tak pouze na Lopatinově stránce https://www.pointnever.com.

Krátký snímek velmi obratně nabourává ideu internetu jako místa, kde se člověk vzdělává nebo seznamuje, kde se zkrátká stává lepším a pro společnost hodnotnějším. Rafman s Lopatinem místo toho nabízejí děsivé panoptikum odvrácené strany internetu, téměř fyzické obludárium a bezmála internetové peklo. Podle Matoušova evangelia je peklo místem věčné hrůzy a hanby a právě hanba je emoce, která z videa vystupuje nejvýrazněji.

Diváka provází ženský hlas (na albu chybí, video tedy není klasickou extenzí skladby, ale její transformací), který připomíná reklamu i sektářský diskurz. Anonymní průvodkyně poznámenává, že když se díváte do monitoru, můžete mít pocit, že se dívate do věčnosti. V narážce na klasický nietzschovský citát o propasti ale za subverzivními obrazy proplouvá sdělení – monitor se současně dívá na vás. 

Formálně je snímek poměrně jednoduchý, Rofman do něj pomocí vizuálního samplingu vložil fotografie obtloustlých fetišistů se spodním prádlem na hlavně a pistolí u spánku, nechybí ani japonské hentai porno, klávenisce pokryté nánosy nedopalků nebo roztomilá zvířata topící se v bažinách. Zásadní je ale postupná gradace zkombinovaná s úzkostně neživou elektronikou. Mohlo by se zdát, že je video pouhou exkurzí do psychických žalářů internetu, kterou autor nijak nekomentuje. V širším čtení se ale Still Life změní v kritiku sítě, která se neobejde bez forem, které onu síť definují. Není možné video sledovat zpovzdálí, každý z nás je jeho protagonistou, protože každý z nás onu mcluhanovskou globální vesnici dávno obývá.


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.