- Inzerce -

Maya Beiser zítra ve Studiu Hrdinů

Zítra (9.10.) vystoupí v rámci festivalu Struny podzimu violoncellistka Maya Beiser. Ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci zazní skladby Stevea Reicha, Davida Langa nebo Michaela Harrisona. V čísle, které se právě chystá na svět, najdete její profil, zde nabízíme ochutnávku z rozhovoru.

Jaké bylo dětství v tak specifické komunitě, jako byl kibuc?

Byla to fascinující komunita. Oba moji rodiče jsou Židé, otec z Argentiny, matka z Francie a oba přišli do Izraele s idealistickým přesvědčením, že mohou změnit svět, vybudovat lepší společnost. Je smutné, že mnohé z tohoto izraelského snu je již pryč, ale v době, kdy jsem byla malá, jsme měli skvělé vztahy s našimi arabskými sousedy. Nedaleko nás sídlil jeden beduínský kmen, dále Drúzové a další národy. Narodila jsem se do společnosti s vysokou úrovní vzdělání, do společnosti, která svou kulturou fakticky patřila k Západu. Hudba byla při vzdělání stejně důležitá jako matematika a literatura.

Podle čeho jste vybírala písně k přepracování na vaše aktuální album Uncovered?

Ke každé skladbě na Uncovered mám silný osobní vztah. U Janis Joplin asi i proto, že to byla žena, která se dokázala prosadit v rocku. Dalším je Jimi Hendrix, který zcela zásadně změnil styl hry na elektrickou kytaru, jako by ji znovu vynalezl. Skladba Little Wing se mi zdála jako ta pravá pro violoncello. Hendrix ji nahrál hned několikrát a já se pokusila přiblížit se s violoncellem jeho zvuku. Lidé se mě ptají: Kolik elektrických kytar je v té nahrávce? Není tam ani jedna, je to všechno nahrané na mé cello, akusticky, jen s přidaným kytarovým efektem fuzz.

Na koncertech často využíváte různé vizuální prvky, projekce, zvláštní způsob osvětlení. K čemu to podle vás pomáhá?

Nahrávání desky je jako malování nebo psaní knihy. Máte čas na opravy a hledání toho pravého tvaru. Výsledek pak může posluchač opakovaně poslouchat a hledat v něm. Živé představení je pak něco jako rituál. Událost. A taková událost by měla na publikum nějak zapůsobit. Může to klidně být právě tím, že namísto vizuálních doprovodů se bude odehrávat v naprosté tmě. Nemusí to tedy být nutně film nebo jiné vizuální prvky, ale mělo by jít o událost. A světlo zásadním způsobem přispívá k vytvoření atmosféry.


Sametové podzemí v Pakulu

Jediný český koncert Velvet Underground se uskutečnil 13. června 1993.

Busking aneb Hledání

Ensemble Opera Diversa se rozloučil s koncertní sezonou ve vnitrobloku.

Masterclass s Barbarou Hannigan

Od niterného prožitku ke (zdánlivě) spontánnímu projevu.

Zkouška sirén – Putování mezi Rackem a Kuňkadlem

Hana Kotková, Salvatore Sciarrino a Luigi Nono v Národním technickém muzeu.

Opravit svět, který se rozpadá

Klavírista Daan Vandewalle zahraje v Příbrami.

Kýč a clustery v Rudolfinu

O skladbě Johna Zorna, kterou Pražskému jaru 20. května 2026 představila Barbara Hannigan.

Hermovo ucho – 100 Miles. Modrý plamen hoří dál

Před sto lety se narodil Miles Davis.

Vyhýbat se unylé stejnoměrnosti

Fred Hersch a jeho komplexní znalost jazzové tradice.

Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.