- Inzerce -

Maya Beiser zítra ve Studiu Hrdinů

Zítra (9.10.) vystoupí v rámci festivalu Struny podzimu violoncellistka Maya Beiser. Ve Studiu Hrdinů ve Veletržním paláci zazní skladby Stevea Reicha, Davida Langa nebo Michaela Harrisona. V čísle, které se právě chystá na svět, najdete její profil, zde nabízíme ochutnávku z rozhovoru.

Jaké bylo dětství v tak specifické komunitě, jako byl kibuc?

Byla to fascinující komunita. Oba moji rodiče jsou Židé, otec z Argentiny, matka z Francie a oba přišli do Izraele s idealistickým přesvědčením, že mohou změnit svět, vybudovat lepší společnost. Je smutné, že mnohé z tohoto izraelského snu je již pryč, ale v době, kdy jsem byla malá, jsme měli skvělé vztahy s našimi arabskými sousedy. Nedaleko nás sídlil jeden beduínský kmen, dále Drúzové a další národy. Narodila jsem se do společnosti s vysokou úrovní vzdělání, do společnosti, která svou kulturou fakticky patřila k Západu. Hudba byla při vzdělání stejně důležitá jako matematika a literatura.

Podle čeho jste vybírala písně k přepracování na vaše aktuální album Uncovered?

Ke každé skladbě na Uncovered mám silný osobní vztah. U Janis Joplin asi i proto, že to byla žena, která se dokázala prosadit v rocku. Dalším je Jimi Hendrix, který zcela zásadně změnil styl hry na elektrickou kytaru, jako by ji znovu vynalezl. Skladba Little Wing se mi zdála jako ta pravá pro violoncello. Hendrix ji nahrál hned několikrát a já se pokusila přiblížit se s violoncellem jeho zvuku. Lidé se mě ptají: Kolik elektrických kytar je v té nahrávce? Není tam ani jedna, je to všechno nahrané na mé cello, akusticky, jen s přidaným kytarovým efektem fuzz.

Na koncertech často využíváte různé vizuální prvky, projekce, zvláštní způsob osvětlení. K čemu to podle vás pomáhá?

Nahrávání desky je jako malování nebo psaní knihy. Máte čas na opravy a hledání toho pravého tvaru. Výsledek pak může posluchač opakovaně poslouchat a hledat v něm. Živé představení je pak něco jako rituál. Událost. A taková událost by měla na publikum nějak zapůsobit. Může to klidně být právě tím, že namísto vizuálních doprovodů se bude odehrávat v naprosté tmě. Nemusí to tedy být nutně film nebo jiné vizuální prvky, ale mělo by jít o událost. A světlo zásadním způsobem přispívá k vytvoření atmosféry.


Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.