Skinny Joe Line
(https://skinnyjoeline.bandcamp.com/album/skinny-joe-line)
Naše doba, libující si v přisvojování všemožných kulturních artiklů minulosti a jejich mísení se současnými kulturními trendy, nám denně servíruje pod záminkou originality načechrané kopie stokrát ohraných hitů a nápadité, ryze eklektické hudební počiny se objevují spíše výjimečně. Pražské elektroakustické duo Skinny Joe Line se však i svou úzce vymezenou snahou resuscitovat country ve svém eponymním debutovém albu noří mnohem hlouběji než kdejaké revisionistické hudební pokusy a remixy a úspěšně se mu daří přetvářet své hudební vlivy ve vlastní hudební jazyk.
V projektu se sešli dva muzikanti, jež už dříve svedla dohromady nu-jazzová kapela Bob Saint Claire: Filip Černý (Tembryo, Unifiction), který přesedlal z elektrické kytary na akustickou, chopil se rezonátoru a looperu a Marián Petržela (Floex band, Tony Blues Band), jenž zůstal věrný bicí soupravě. Dvojice sází především na přesnou a rytmicky nápaditou souhru, vrstvení smyček akustické kytary a nečekané rytmické i harmonické zlomy.
Úvodní skladbu The dam is needed zahajuje teskně zurčící kytarová melodie, kterou postupně obohacují flažolety a další vybrnkávané kytarové motivy, pomocí nichž skladba roste jako velká voda dokud ji oba hráči nepřehradí hrází vybrnkávaných akordů a důraznou linkou bicích. Dad, please shut up a Mr. Hamster zaujmou především bleskově rychlými rozklady akordů, atmosférickými sóly a důmyslnými groovy, ve kterých se bicí s kytarou rytmicky rozpojují a zase spojují. Rytmickou rafinovanost skladeb navíc Petržela umocňuje údery do sudých dob a četnými synkopami. Opakované rytmické přírazy bicích a kytary ve skladbě Inexpensive Beauty zase jakoby vypadly z oka norským Jaga Jazzist a jejich I Could Have Killed Him In the Sauna. Ve zbylých skladbách poté vyniknou efektované flažolety a podkresy ambientní elektroniky.
Přesto, že oba hráči mají místy tendence uvelebit se ve svých klišé a po zvukové stránce se poměrně drží na uzdě, technické dovednosti a vynalézavost obou muzikantů z alba činí překvapivě nápaditou a osobitou metamorfózu country, jazzu, funku a rocku. Právě svým umírněným přístupem ke zvuku, jemným citem pro dynamiku a rozvernou expozicí témat silně připomínají Skinny Joe Line americkou dvojici stejného nástrojového složení I am not a Gun. Album si lze stáhnout na bandcampovém profilu kapely a pro milovníky dřeva Skinny Joe Line přichystali limitovanou edici cd v pouzdru vlastní výroby. Upřednostňujete-li poslech naživo, zavítejte 7. prosince do žižkovského klubu Baryton.
