Federsel – Freudl: Peacock King
Meteorismo (https://meteorismorecords.blogspot.cz)
Během období spánku kapely B4 se její dva hlavní strůjci zvuku, Tomáš Procházka (kytary, elektronika) a David Freudl (klávesové nástroje, elektronika), rozhodli věnovat coby duo laboratornímu zkoumání inspirací z ještě širšího žánrového spektra. Po zajímavě komorně laděném elektroakustickém albu New Rock (free download taktéž na česko-finském labelu Meteorismo) je ale přeci jen začaly opět lákat možnosti „studiovější“ produkce, playbacků, hostů a podobně. Dosavadní výsledky nyní shrnuli na novém albu s různě interpretovatelným názvem Peacock King. Album vychází tentokrát nejen jako download za libovolnou částku, ale také jako kazetová edice, a k ní lze říci, že v tomto případě médium výjimečně napomáhá posluchači v chápání té vší možně ulítlé hudby. Pro účely této recenze byl zvolen zachovalý magnetofon Blaupunkt Twen.
Je nutno prozradit, že se tu nesmíme nechat ukonejšit myšlenkami na totální psychedelický chaos a freakout, jak by k tomu mohlo nabádat dlouhodobé image obou hudebníků i první „skladba“ na tomto albu. Zde totiž mistři zkoušejí přitlačit na lobotomické vrtáky ještě i z jiných stran a zkrátka opět úspěšně. Chtělo by se napsat „stará dystopie s novým obsahem“. Testu nové životaschopnosti je zde podrobena například hudba ke kolotoči, dekadentně stupidní latinka, vokodérové disko, na konci první strany dojde ale i na kosmické poselství a jeho přetransformování do kódu pochopitelného i pro Saturn. To vše a mnoho dalšího za úžasně pohodového zvuku dob, kdy svět byl pomalejší. Vzornou práci tu provádí také trojice hostujících dechů Strakoš – Vrba – Kalivoda.
Po otočení kazety můžeme snadno získat pocit, že začala hrát jiná kapela. Taneční track z občas béčkově a jindy áčkově klubového bezčasí se jen líně rozmýšlí nad zvukovou a harmonickou evolucí, srdce mu však tepe v našláplém groovu za všech okolností. Kapela naznačí, že má i na mnohem současnější sound elektronických žánrů, ale pak se raději zase oddá absurdnímu psychedelickému blábolení. Nemá smysl to rozpitvávat, zkrátka tu dojde i na jakési španělské zaklínání i na atonální syntezátorovou variaci na téma Když jsem já šel tou putimskou branou, a mezitím pasáže dupající, mlátící i čekající v kryospánku na přistání. Někdy se mohou nenápadně ozvat i myšlenky o tom, jak moc je označení skandinávský zvuk nesmyslným klišé hudebních publicistů.
Tito hudebníci, kteří mimochodem v soutěži o co nejdrzejší používání firemních presetových zvuků z Microkorgu dlouhodobě válcují i takové Gorillaz, tu namíchali něco opravdu velmi delikátního. Koncept kapely B4 tu pokračuje do směrů, které by možná nebyly pro celý tým B4 dostatečně hudebně perverzní, ale ony jsou hudebně perverzní přinejmenším stejně.
Federsel – Freudl: Peacock King
Meteorismo
Během období spánku kapely B4 se její dva hlavní strůjci zvuku, Tomáš Procházka (kytary, elektronika) a David Freudl (klávesové nástroje, elektronika), rozhodli věnovat coby duo laboratornímu zkoumání inspirací z ještě širšího žánrového spektra. Po zajímavě komorně laděném elektroakustickém albu New Rock (free download taktéž na labelu Meteorismo) je ale přeci jen začaly opět lákat možnosti „studiovější“ produkce, playbacků, hostů a podobně. Dosavadní výsledky nyní shrnuli na novém albu s různě interpretovatelným názvem Peacock King. Album vychází tentokrát nejen jako download za libovolnou částku, ale také jako kazetová edice, a k ní lze říci, že v tomto případě médium výjimečně napomáhá posluchači v chápání té vší možně ulítlé hudby. Pro účely této recenze byl zvolen zachovalý magnetofon Blaupunkt Twen.
Je nutno prozradit, že se tu nesmíme nechat ukonejšit myšlenkami na totální psychedelický chaos a freakout, jak by k tomu mohlo nabádat dlouhodobé image obou hudebníků i první „skladba“ na tomto albu. Zde totiž mistři zkoušejí přitlačit na lobotomické vrtáky ještě i z jiných stran a zkrátka opět úspěšně. Chtělo by se napsat „stará dystopie s novým obsahem“. Testu nové životaschopnosti je zde podrobena například hudba ke kolotoči, dekadentně stupidní latinka, vokodérové disko, na konci první strany dojde ale i na kosmické poselství a jeho přetransformování do kódu pochopitelného i pro Saturn. To vše a mnoho dalšího za úžasně pohodového zvuku dob, kdy svět byl pomalejší. Vzornou práci tu provádí také trojice hostujících dechů Strakoš – Vrba – Kalivoda.
Po otočení kazety můžeme snadno získat pocit, že začala hrát jiná kapela. Taneční track z občas béčkově a jindy áčkově klubového bezčasí se jen líně rozmýšlí nad zvukovou a harmonickou evolucí, srdce mu však tepe v našláplém groovu za všech okolností. Kapela naznačí, že má i na mnohem současnější sound elektronických žánrů, ale pak se raději zase oddá absurdnímu psychedelickému blábolení. Nemá smysl to rozpitvávat, zkrátka tu dojde i na jakési španělské zaklínání i na atonální syntezátorovou variaci na téma Když jsem já šel tou putimskou branou, a mezitím pasáže dupající, mlátící i čekající v kryospánku na přistání. Někdy se mohou nenápadně ozvat i myšlenky o tom, jak moc je označení skandinávský zvuk nesmyslným klišé hudebních publicistů.
Tito hudebníci, kteří mimochodem v soutěži o co nejdrzejší používání firemních presetových zvuků z Microkorgu dlouhodobě válcují i takové Gorillaz, tu namíchali něco opravdu velmi delikátního. Koncept kapely B4 tu pokračuje do směrů, které by možná nebyly pro celý tým B4 dostatečně hudebně perverzní, ale ony jsou hudebně perverzní přinejmenším stejně.
Federsel – Freudl: Peacock King
Meteorismo
Během období spánku kapely B4 se její dva hlavní strůjci zvuku, Tomáš Procházka (kytary, elektronika) a David Freudl (klávesové nástroje, elektronika), rozhodli věnovat coby duo laboratornímu zkoumání inspirací z ještě širšího žánrového spektra. Po zajímavě komorně laděném elektroakustickém albu New Rock (free download taktéž na labelu Meteorismo) je ale přeci jen začaly opět lákat možnosti „studiovější“ produkce, playbacků, hostů a podobně. Dosavadní výsledky nyní shrnuli na novém albu s různě interpretovatelným názvem Peacock King. Album vychází tentokrát nejen jako download za libovolnou částku, ale také jako kazetová edice, a k ní lze říci, že v tomto případě médium výjimečně napomáhá posluchači v chápání té vší možně ulítlé hudby. Pro účely této recenze byl zvolen zachovalý magnetofon Blaupunkt Twen.
Je nutno prozradit, že se tu nesmíme nechat ukonejšit myšlenkami na totální psychedelický chaos a freakout, jak by k tomu mohlo nabádat dlouhodobé image obou hudebníků i první „skladba“ na tomto albu. Zde totiž mistři zkoušejí přitlačit na lobotomické vrtáky ještě i z jiných stran a zkrátka opět úspěšně. Chtělo by se napsat „stará dystopie s novým obsahem“. Testu nové životaschopnosti je zde podrobena například hudba ke kolotoči, dekadentně stupidní latinka, vokodérové disko, na konci první strany dojde ale i na kosmické poselství a jeho přetransformování do kódu pochopitelného i pro Saturn. To vše a mnoho dalšího za úžasně pohodového zvuku dob, kdy svět byl pomalejší. Vzornou práci tu provádí také trojice hostujících dechů Strakoš – Vrba – Kalivoda.
Po otočení kazety můžeme snadno získat pocit, že začala hrát jiná kapela. Taneční track z občas béčkově a jindy áčkově klubového bezčasí se jen líně rozmýšlí nad zvukovou a harmonickou evolucí, srdce mu však tepe v našláplém groovu za všech okolností. Kapela naznačí, že má i na mnohem současnější sound elektronických žánrů, ale pak se raději zase oddá absurdnímu psychedelickému blábolení. Nemá smysl to rozpitvávat, zkrátka tu dojde i na jakési španělské zaklínání i na atonální syntezátorovou variaci na téma Když jsem já šel tou putimskou branou, a mezitím pasáže dupající, mlátící i čekající v kryospánku na přistání. Někdy se mohou nenápadně ozvat i myšlenky o tom, jak moc je označení skandinávský zvuk nesmyslným klišé hudebních publicistů.
Tito hudebníci, kteří mimochodem v soutěži o co nejdrzejší používání firemních presetových zvuků z Microkorgu dlouhodobě válcují i takové Gorillaz, tu namíchali něco opravdu velmi delikátního. Koncept kapely B4 tu pokračuje do směrů, které by možná nebyly pro celý tým B4 dostatečně hudebně perverzní, ale ony jsou hudebně perverzní přinejmenším stejně.
