- Inzerce -

Úterní Wakushoppu bude noiseové

Po velikonočním spankingu je třeba vymrskat i uši. Wakushoppu v úterý 7. dubna (samozřejmě v Cafe v lese, samozřejmě zadarmiko) uvádí ŽuŽu a dvojici projektů sdružení Pravěk Noise Section.

ŽuŽu je dvoučlenný chlapecký band odsouzený k věčnému vyměřování této prehistorie této chodby nonsensu, v níž se objevují a umírají zvuky a významy. Hlas a možnosti zpěvu jsou v takové zemi nicoty tudíž přirozeně první starostí. Patrik Pelikán je vyluzovač zvuku (saxofony, elektro-akustika; hraje ve Fuck-it Duetu, 2 Horses 2 Many, RUiNU…) a konceptuální umělec lovící v mezerách viditelného. Romano Krzych je francouzský performer a noise-aktivista (Bülanz Orgabar, IR, Rogomichkin…), který v této nesoutěžní disciplíně hudebních hoštaplerů dosahuje pravidelných úspěchů na evropské půdě.

Za Pravěk Noise Section se představí: 

Uncle Grasha’s Flying Circus – dadaisticko-surrealistický projekt, který založil avantgardní básník Willhelm Grasslich na Špicberkách, kde byl zbit 51 jeptiškami (do bezvědomí). UGFC produkuje styl nun-core, což převedeno do hudební terminologie znamená surrealistický noise ambient. V roce 2014 vyšlo první album nazvané Cruiser Potemkin is Everywhere, v únoru letošního roku pak UGFC vydal nové album s názvem Stalinist Nun, což je, jak již název napovídá, deska s názorem. Při živých vystoupeních dochází k hrůzyplným jeptiškovským orgasmům a nečekaným útokům oživlé čarodějnice Margaret Thatcherové.

~ˇ^ˇ~ – ultraobskurní noisový one-man projekt, který produkuje na svých nahrávkách hypnotické skřípavé stěny hluku, při nichž dochází k reflexím civilizačních chorob spojených s multimediální technikou. V roce 2014 vydal album s názvem Oběti netolismu a rovněž vyšlo několik splitek a kompilací u německého labelu Shit Noise Records. Naživo však působí jako česká nápodoba Masonny, přičemž se návštěvníci koncertu mohou svými jakkoli vyrobenými hluky k produkci přidat!


www.wakushoppu.com

FB event


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.