Apačku – Janu Grygarovou – jsem znal nevím jak dlouho. Poprvé na mě asi vykoukla z Lidových novin a já se divil, že už tak mladá a v tak zasloužilé kulturní rubrice… Když založila Full Moon, bylo to mnohem víc „její místo.“ A i když to ne vždy byl můj šálek čaje, bylo fajn, že o bigbítu někdo píše jinak než retromilné magazíny modlící se k šedesátým letům. Nezapomenu, jak nadávala, že kvůli povinnému reportu z koncertu „Lennyho Krasavitze“ nemůže na koncert Bonnieho Prince Billyho ve stejný den. Dnes se po těch internetech šíří zprávy, že ve dvaatřiceti tragicky zahynula při dovolené na Kavkazu. Ten věk je strašný, ale vlastně patřičně rock’n’rollový. Na sítích si tahle nadšená hudební novinářka a zuřivá promotérka, kterou jsem nikdy neviděl jinak než v dobré náladě, říkala Keith Moon… RIP.
RIP Apačka
Pozitivní skryté záměry
Rozhovor s Michalem Nejtkem.
Opera? Rave? OPERAVE!
Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.
Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu
Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.
Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané
Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.
Hudba jako prostředí péče
Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.
Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu
Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.
Lineární hudba Craiga Taborna
Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.
Komponování bez autora
Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.
Zvuková dobrodružství v mikrosvětech
Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.
Klávesy Miroslava Beinhauera
Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.
