- Inzerce -

Radiový koutek: HAARP

Na konci února rozčeřila vlny krátkovlnného éteru stanice, kterou v éteru není možné slyšet každý den. Řeč je o aljašské stanici HAARP,  jejíž účinky na sobě pocítil každý správný příznivce konspiračních teorií. Proslulý vysílač prý dokáže ovlivňovat rozmanité sféry přírodních i lidských aktivit. Nejrůznější více či méně ujetější teorie hovoří o tom, jak „haarpové vlny“ snadno ovlivní počasí kdekoli na světě, či dokonce vytváří zemětřesení, povodně a další katastrofy. Podle podobných teorií je zařízení také schopné kontrolovat lidské myšlení.

kout2.jpg

Hlavním „oficiálním“ účelem této stanice je zkoumání ionosféry a experimentování s jejím ovlivňováním. Nejstřízlivější dohady hovoří o tom, jak mohl být HAARP zapojen do systému protiraketové obrany – výkonné vysílače dokáží ovlivnit ionosféru, a způsobí zmatení navigačních systémů a radarů. Výkonné vysílače dokáží aktivovat ionosférické vrstvy, a umožnit spojení na delší vzdálenost, případně spojení zabránit.

kout3.jpg

kout4.jpg

K nelibosti konspiračních teoretiků bylo v roce 2013 kvůli úsporám celé zařízení dočasně vypnuto a začaly se dokonce objevovat zprávy o jeho úplném ukončení a rozebrání. Nakonec však HAARP přebrala University of Alaska. Ta letošní pokusy spojila s určitou mediální propagací a s objasňováním svých cílů veřejnosti. Experimenty byly ohlášeny s několikadenním předstihem a zvídaví posluchači tak měli možnost naladit své přijímače na krátkovlnné frekvence. Zařízení je napájeno vlastním generátorem, a grant o výšce 60 tisíc dolarů byl z větší části použit na financování nafty potřebné k provozu výkonného vysílače. Ačkoli úvahy o kontrole myslí a počasí jsou poněkud zcestné, rozhodně nelze HAARPu upřít vysílače o výkonech několika megawattů. Ty dokáží vyvolat i malou „polární záři“, či přesněji řečeno auroru, jak je vidět na následující fotografii poblíž aljašské Gakony:

kout5.jpg

V Evropě bylo nynější vysílání slyšet poměrně slabě kvůli nepříliš dobrým podmínkám šíření. Zvláštní modulace HAARPu vytváří pozoruhodné zvukové efekty, které s jistou dávkou fantazie mohou mít svébytnou hudební hodnotu. Elektro-experimentální potenciál proslavené stanice působivě zachycuje starší záznam amerického posluchače, který pracoval dokonce s „krystalkou“ – přijímačem, který nevyužívá žádné aktivní prvky:

Součástí únorových experimentů byly pokusy s tzv. „Luxembourg“ efektem, který byl známý posluchačům známého radia. Jde o kolísavé echo mezi několika nesynchronizovanými vysílači. Náročnější posluchači si mohou „vyhodit“ několik youtube oken současně a užít si atmosféru vzdáleně připomínající rané skladby Steva Reicha.

O nezpochybnitelné muzikální hodnotě hovoří i komentáře pod dalším videem, kde nahrávky HAARPu dostaly označení „Alien Dubstep“.


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.