Pojďme si přiblížit dvě nová alba, která v poslední době spatřila světlo světa a jejichž společným aktérem i spoluautorem je hudební skladatel Michal Rataj.
Představovat zde tvůrčí záběr Michala Rataje jako všestranného skladatele, elektronického tvůrce i hudebního dramaturga by na těchto stránkách bylo zajisté nošením dříví do lesa. V posledních letech ovšem Rataj rozšířil svůj záběr také o spolupráci s jazzovými hudebníky, v roce 2016 vyšla na labelu 100Promotion deska formace Points-Rataj Quintet. Na tento projekt navazuje první z Ratajových aktuálních nahrávek, album Hornscape vzniklo ve spolupráci s dechovou sekcí kapely Points, s trumpetistou obsluhujícím též elektroniku, Oskarem Törökem, a s Lubošem Soukupem hrajícím zde na saxofony, klarinet a flétnu a vyšlo na témže labelu.
Hornscape je nahrávka komorní, intimní. Pohybuje se hlavně mezi usebranou jazzovou improvizací a ambientními atmosférami. Především skrze Törökovu trubku se znalému posluchači vybaví kontext skandinávských hudebníků typu Arve Henriksena či produkce vydavatelství ECM v tomto století. Přirovnávání k ECM bývá užíváno mezi hudebními publicisty často jako klišé pro lecjaký komornější jazz na pomezí klasického hudebního přednesu s jistou dávkou zvukového experimentu či volné improvizace, ale zde mám dojem, že by ke zvuku Hornscape opravdu ani producent Manfred Eicher nic nenamítal. Já osobně mám naopak potřebu namítnout, že větší dávka překvapivějších či progresivnějších skladatelských řešení by zde neškodila, ovšem je otázka, zda mám podobné námitky vznášet zrovna u nahrávky, která působí jako zpráva o hlavně přátelském setkání hudebníků a jejich společné přirozené improvizaci.
V těchto měsících si hudební svět připomíná padesátiletá výročí od vydání revolučních nahrávek Milese Davise a nejen ve zdejší skladbě One for Miles cítím odkazy na spojení výrazové citlivosti precizních dechařů se světem elektronických zvukových barev od prvopočátečního efektování zvuku Rhodes piana až po zatím stále se rozpínající možnosti syntezátorů a live processingu. O této nahrávce nemohu říci, že by pro mne byla žánrově překvapivá, ale její špičkové provedení oceňuji.
Méně probádanými tvůrčími cestami se začal Michal Rataj vydávat také společně s básníkem a performerem Jaromírem Typltem. Na albu Škrábanice (Polí5, 2014) a naživo navíc v multikanálovém zvukovém provedení se toto duo rozhodlo pokusit se pojmenovat skoro nepojmenovatelné: zrod básnického textu ve fázi čmárání na papír a artikulačního škobrtání. Na tento svůj výjimečný debut se, podle názvu soudě, rozhodli letos navázat dalším “Zaškrábnutím“.
Zaškrábnutí je zřejmě koncepčně rozvolněnější kolekcí, než jsou Škrábanice, ovšem osobitý rukopis autorské dvojice tu zůstává stejně silný a je tak hlavním nosným elementem nahrávky. V podstatě jde o občas i vrstvené recitace s abstraktními instrumentálními podklady či hlasovým live processingem. Významotvorně se zde také pracuje s prostorovými simulacemi zaznamenaných hlasů. Dozvuk “katedrály” nečekaně střídá třeba suchý civilní přednes. Avšak na Zaškrábnutí lze slyšet na drtivé většině skladeb také další instrumentalisty, perfektní atmosféry i rytmická mikrodramata dodává Marek Kimei Matvija s flétnou šakuhači, důležité jsou tu též party psychedelické elektrické kytary Ivana Boreše a basových nástrojů v rukou Tomáše Lišky.
Nyní by se slušela nějaká ta interpretace Typltových textů, kdyby se tradičnímu básnickému výkladu tolik nevymykaly, přestože jejich promyšlenost rozpoznáme již z veršů, které dohromady tvoří seznam názvů jednotlivých skladeb: Tah po tahu / Jako zlom / Než zmizí / Jen dokud je / Než vyprchá / Nanicovatost / Než odezní / Než uteče. Typltovy básnické figury jsou tvořeny slovy často velmi obecnými, avšak ve svých kombinacích by měly spouštět unikátní obrazotvorný proces každému posluchači, jak doufám na základě vlastní zkušenosti. Typltovy slovní hříčky se nesnaží hýřit slovní zásobou, jak u nás v poslední době činí i někteří popoví hudebníci s onlinovými slovníky rýmů po ruce. Typlt narušuje jazykový systém mnohem sofistikovanějšími zásahy s hlubším účinkem. “Kdo dřív odolá, kdo dřív odmítne nebo oddálí?” Kdo přistoupí na zkoumání pravidel hry, jejíž tahy můžeme sledovat v úvodním dvacetiminutovém kusu? Je tu toho opravdu mnoho, aby každý našel své “pravé ořechové” a dále vedl přinejmenším vnitřní diskuzi o slupce a jádru, zvládl svůj “zmatek, aby z toho byla aspoň hra a protihráč mohl táhnout nečekaně ostře”. Ale podobně abstraktní úvahy je opravdu vhodnější nechat na každém posluchači a neochuzovat ho o jeho vlastní literárně-hudební zážitek.
Hornscape: Hornscape
100Promotion (https://www.100promotion.net)
Distribuce: Supraphonline (https://www.supraphonline.cz/album/549400-hornscape)
Michal Rataj – Jaromír Typlt: Zaškrábnutí
Polí5 (www.polipet.cz)