Zkratka A. D. coby apalačský dulcimer i coby Antonín Dvořák. Temešvárské multikulturní fúze s přesahy do sheffieldské jazzové avantgardy.
Temešvár – třetí největší a čtvrté nejlidnatější město Rumunska (cca 333 tisíc obyvatel), metropole Banátu, úzce spjatého s Maďary, Němci, Rakušany i Čechy a Moravany. Vpravdě multikulturní město. Není divu, že právě zde začala v prosinci 1989 revoluce, jež svrhla totalitní komunistickou moc. Temešvár se tak stal prvním svobodným městem Rumunska. Město s jedinečným geniem loci, který se odráží i v hudbě. Nijak tedy nepřekvapí, že zde kvetla svobodomyslná hudba. Bez hranic žánrových, výrazových i kompozičních. S naprostou samozřejmostí se tu mísí balkánský folklór, jazz, elektronika i soudobá vážná hudba. A v takových fúzích se jako ryba ve vodě pohybuje Alexandru Hegyesi. (Mimochodem v roce 2023 se Temešvár stane Evropským hlavním městem kultury.)
Alexandru Hegyesi, multiinstrumentalista, který ovládá především starobylé drnkací a perkusivní nástroje, začínal jako regionální rockový kytarista. Zásadním obratem k jiné hudbě představovala skupina Nu & Apa Neagră. Tu v roce 2001 založili elektronik a hráč na různé strunné nástroje Sașa-Liviu Stoianovici a právě Hegyesi (cimbál, apalačský dulcimer, baskytara) nejprve pod názvem Nu. V roce 2008 se přetavila v Nu & Apa Neagră. Dalšími stálými členy byli současná vůdčí osobnost rumunské jazzové avantgardy Călin Torsan (klarinet, whistle, kaval) a Vlad Sturdza (citera, kytara, e-bow, perkuse, klávesy, elektronika). Jejich improvizovaná hudba se silnými etnickými a psychedelickými vlivy se hlavně díky albu Descântecul Apei Negre / Black Water Incantation, vydaném v roce 2011 německým labelem Lollipop Shop, stala v Evropě senzací. Hudební tisk ji označoval jako „rumunskou avant-podivnost ohromující novými zvuky“, „acidový únik z dementně černobílého světa“ či „skutečnou cestu skrytými, mystickými a zapomenutými světy…“
Mezinárodní věhlas Hegyesi umocnil spoluprací s Hervém Perezem, francouzským zvukovým umělcem a skladatelem žijícím v anglickém Sheffieldu. Ten se pohybuje mezi volnou improvizací, jazzem a elektroakustickou hudbou. Jeho dílo je notně ovlivněno studiem východní filozofie a terapie, tedy postaveno na pozitivních vibracích. „V době, kdy se začaly rozvíjet online kolaborace, jsem narazil na Alexovu práci a byl jsem zasažen zvuky široké škály strunných nástrojů, na které hrál,“ prohlásil Perez. „Nabídl jsem mu spolupráci a Alex mi poslal několik krátkých nahrávek. Vytvořil jsem sbírku vzorků z tohoto omezeného zdroje pomocí řady digitálních nástrojů. Většina materiálu, ať už po stránce textury, rytmiky a harmonie, je odvozena z těchto vzorků pomocí různých technik zvukového designu. Před mixováním a dokončením finální podoby skladeb jsem přidal vlastní instrumentaci, včetně saxofonových improvizací.“ Řeč je o prvním albu této dvojice Winds of Change z roku 2010. Zároveň se Hegyesi díky Perezovi stal koněm progresivní sheffieldské stáje Discus Music, již v roce 1994 založil Martin Archer, jeden z vůdčích duchů britské hudební avantgardy. Pět skladeb, z nichž závěrečná Silent Currents trvá přes dvacet minut, osciluje mezi opravdu ponorným ambientem, elektroakustickými plástvemi, meditativními i vyostřenými a zneklidňujícími, minimalismem, folkem, world music i vypjatým free jazzem. Z Hegyesiho arzenálu zní cimbál, dulcimer a psalterium.
„Při druhé spolupráci s Alexem jsem se rozhodl změnit způsob, jakým jsem přistupoval ke komponování a aranžování díla,“ vyjádřil se Perez k loňskému albu Garden of Secrets. „Nahrávky, které jsem obdržel, byly rozmanitější, bylo v nich i více nástrojů. Také jsem Alexe požádal, aby zaznamenal konkrétní věci v dané tónině, tempu a podobně. Jeho improvizace byly navíc delší. Měl jsem tedy mnohem více materiálu pro vlastní hraní.“ Vedle elektroakustického výraziva získaly větší prostor jazzová improvizace, progresivní folk a elektronika včetně noise. Perezova práce se pak proměnila ve skládání jakési instrumentální mozaiky formou tvůrčího rituálu. Výsledkem je kolekce šestnácti skladeb, jakýchsi instrumentálních písní, jež zkoumají duchovnost z různých úhlů a nálad. Garden of Secrets tvoří svojí členitostí, vrstevnatostí a větší výrazovou pestrostí kontrast k předchozímu albu Winds of Change, které stavělo na rozměrnějších abstraktních plochách. Tomu odpovídá nástrojový arzenál obou protagonistů: dulcimer, bavorská citera, preparovaná akordová harfa, preparované činely, bambusová zvonkohra, šamanský buben, ozvučná dřívka (claves), psalterium, gusle a speciální perkuse kokiriko (Hegyesi), sopránsax, šakuhači, nepálská flétna, kaval, bodhrán, tibetské zvony a meditační mísy, field recordings, elektronika (Perez).
Hegyesi je ovšem nejaktivnější samostatně, coby autor vlastních projektů. Nejplodnější je pod jménem Sanyio. Od roku 2006 nahrál takto tucet alb, zhusta jen digitálních, občas na MC a LP. Na některých se podíleli i zajímaví hosté. To je případ kazety Lamentatio z roku 2014, kde vedle autorova dulcimeru, bavorské citery, finské citery kantele, kontrabasu a perkusí znějí kaval, sarod a spirituální vokál rumunského Maďara Szilaméra Farkase, který byl nějaký čas i členem bývalé Hegyesiho kapely Nu & Apa Neagră, a nepřeslechnutelný je též řecký avantgardista Moody Alien coby zvukový designer. Do křehké, mysteriózní až gregoriánsky duchovní hudby s prvky ambientu a musique concrète jsou zabaleny také verše Jozsefa Attily (1905-1937), považovaného za největšího maďarského básníka 20. století, který tragicky zahynul ve věku pouhých dvaatřiceti let při železniční nehodě.
Na MC a LP vyšla pak loňská deska Of the Waters / A Apelor, taktéž neobyčejně zajímavá. Sanyio zde rozezvučí keramické a kovové mísy, dulcimer, upravenou citeru, violoncello, šakuhači, lidové rumunské flétny, perkuse, elektroniku a samply s vlastními field recordings. V trojici rozměrnějších kompozic, označených pouze jako Part 1-3, hostující Dan Zibarov recituje haiku japonského poety Uejimy Onitsury (1660-1738), ozve se hlas a varhanní drone australské skladatelky Claire Deak, perkuse Thomase Almádiho a saxofon Călina Torsana. Směs elektroakustické hudby, zvrásněného ambientu, world music a free jazzu má až mysteriózní účinek.
Alexandru Hegyesi také tvoří s Călinem Torsanem duo Torshanyio. Předloni vyšlo na MC a CD notně experimentální a zajímavé album Psalmii Regelui Vid / The King Davoid’s Psalms. Jejich hudba v devíti žalmech je dráždivým, husinotvorným koktejlem world music, ambientu, drone, noise, musique concrète, a capella, elektronických ruchů a field recordings. I tady hostuje Dan Zibarov, tentokrát s recitací vlastní básně (titulní skladba). S hlasovými eskapádami v podobě jakéhosi neartikulovaného praprajazyka přispěla též v současnosti nejznámější rumunská skladatelka Irinel Anghel. Jinak tu panuje hlasová změť na pokraji šílenství či zoufalství, vedle toho cvrlikání zpěvného ptactva, emotivní lidový zpěv, elektronické vrypy, elektroakustické vibrace, rozlámaný rytmus, v Psalm 6 se ozvou židovský klarinet a šamanské vzývání. A v titulní skladbě, jež tvoří závěr alba, pak běhá mráz po zádech při krákotu havranů…
Více než třicet rumunských hudebníků reagovalo v roce 2011 na výzvu Českého centra, aby každý z nich zremixoval jedno dílo Antonína Dvořáka ke 170.výročí jeho narození. Jedním z nich byl i Shanyio čili Alexandru Hegyesi. Zvolil si Dumku ze Slovanských tanců č. 2. O rok později vyšlo na labelu pro lokální rumunskou experimentální elektronickou hudbu Local Records 2CD Dvořák Remastered / Remixes of Antonín Dvořák’s Music, kam byly tyto remixy zařazeny. O rok později, 23.září, proběhl v Berlíně desetihodinový Dvořák-Marathon, na němž vystoupili také čtyři rumunští elektronici, Shanyio mezi nimi. Banátský multikulturní kruh se tak uzavírá…
https://vimeo.com/228289097