- Inzerce -

Audio na víkend – Miroslav Posejpal

ParaNeuro s Ottou Romanowským a několik sólových kusů.

„Doufám, že jsi zdráv a silen a přežíváš tuto prapodivnou dobu bez větších otřesů,“ píše mi Miroslav Posejpal, improvizátor proslulý z dua s Jiřím Durmanem, z první sestavy IQ+1 či ze sestav Neuro a ParaNeuro, kde mu spoluhráři byli Alex Švamberk, Jarmo Sermilä a (v Neuru) Emil Viklický.

„Ona sama člověka zahnaného do soukromí (což v mém případě zase nepociťuju tak silně jako možná většina ostatních) přivádí mimo jiné k ponoru do vlastního nitra, popřípadě moderněji do nitra svého počítače. I já jsem se částečně vydal touto cestou, a tak předkládám výsledek prohrabávání se tamto.

Jedná se o kompilaci ze dvou koncertů tria s Alexem a Jarmem Sermilou, v tomto případě rozšířeného o Jarmova kamaráda elektronika Ottu Romanowského. Celá věc už je dvacet let stará (Alternativa 2000), tehdy natočená na Alexův čtyřstopý minidisk, což byl tehdy vlastně docela báječný záznam v porovnání s tím, jak jsme nahrávali koncerty ještě relativně nedávno ‚před revolucí‘.

Oproti koncertům samotného tria je to o trochu divočejší, ale dýchá z toho překvapivé souznění a koncentrace (na to, že jsme se s tím Ottou viděli akorát na těch koncertech a bez jakékoli znalosti toho, co kdo z nás dělá, a téměř bez jakékoli jiné verbální komunikace) a tak když jsem to dneska slyšel po masteringu, který už jsem díky bohu schopen provést, mi to připadá natolik zajímavé, že jsem to uložil do profilu, na který bych chtěl umístit ještě pár dalších podobných záznamů z minulosti v různých sestavách. Našel jsem totiž ve zmíněném nitru ledacos…“

A ještě pár kousků z Mirkova „sólového“ soundcloudu.


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.