Kapela B4 prý před třiadvaceti lety vznikla omylem, ale za posledních jedenáct let už posedmé vydala zase svou nejlepší dosavadní desku.
Původně instrumentální krautrockově a noisově psychedelický kvartet z Lužických hor se zálibou v surových zvucích elektronických nástrojů z východní strany železné opony uměl v uplynulé dekádě na každé desce překvapit nějakým stylovým i muzikantským posunem. Přestože koncertní podoba kapely B4 vycházela déle především z improvizace, již od dvojtitulu Didactic Nation Legendary Rock (2011) na alba postupně zařazovala i písňové formy s charismaticky zastřeným hlasem leadera, kytaristy a studiového designéra celého tělesa, Tomáše Procházky. Zpěv se jim ozval i z pódia napřed ve velmi elektronické podobě s nahrávkou syntezátorových coververzí skladeb The Plastic People Of The Universe, Die Mitternachtsmaus (2016), před mikrofon bez vocoderů se Tomáš Procházka definitivně odhodlal až předloni s vydáním zase autorského a poprvé čistě písňového synthpopového alba Plastová okna.
Trošku jsem se obával, zda se teď B4 déle nezasekne ve své obsedantní zálibě ve zvuku československého synthpopu v duchu například tvorby Bratří Ormů, ovšem již letošním letním koncertem na festivalu jejich domovského labelu Polí5 v pražské Arše s účastí nového baskytaristy Jakuba Pecha ve mně vyvolali opět napjaté očekávání na sound nové studiové nahrávky. Pomazánkové máslo je název zase správně přihlouplý i sarkastický zároveň a skrývá se za ním kolekce bravurně otextovaných deseti písní, které perfektně shrnují a syntetizují všechno dosavadní hudební směřování kapely. Setkáme se zde se skvěle šlapajícími rytmy akustických i elektronických bicích, se šťavnatými syntezátorovými linkami i špinavými kytarovými riffy. Inspirace zvukovou estetikou konce sedmdesátých a počátku osmdesátých let, krautrockem, discem, synthpopem či jazzrockem je zde jasná, ale všechny historické odkazy jsou kapelou podrobeny jakési postmoderní hře, jejímž výsledkem je projev ryze současný.
Výjimečně zapůsobí také texty. Procházka je staví na bluesové upřímnosti, kombinuje však například folklórní trable a pocity všech popových generací se slovními řetězci známými spíš od internetových trollů v komentářích pod zpravodajstvím na sociálních sítích, ve správných momentech se odkazy k aktuálnímu dění u nás či ve světě spojí třeba i s citacemi ze zlidovělých folkových písní nebo z klasické poezie. Baladická píseň Doma připomene útržky z veřejných výzev či osobní pocity z covidových lockdownů, pilotní singl Do práce si zase pohraje s trapností různých zdejších nacionalistických narativů a retro-neretro zvukový design poté jeho ironii násobí. Přestože se třeba v klipu k písni Majer stylizují B4 do vystoupení v dávném pořadu Československé televize, Hudební studio M, měl by být jejich ironický pohled na vlastní nepatřičnost v pozici „zábavné kapely pro obyčejné lidi“ čitelný snad i pro dnešní náctiletou mládež spamující se odkazy na hit Ricka Astleyho.
Kdo si kapelu doposud nezamiloval, stane se mu to zaručeně při posledním tracku nazvaném Začátek (minulé album mimochodem uzavírala skladba Konec). B4 napsali nádherně dojemnou hymnu nejen všech tvůrců toužících po nějakém uměleckém i kariérním posunu, přitom se sami dokázali opět stylizovat do slonů v porcelánu v šoubyznisovém snažení, svůj nadhled korunovali textovým samplem z Michala Tučného: „Rovnou, jo tady rovnou“ i účastí zdejších špičkových jazzových instrumentalistů. Tato píseň dokonale odhaluje dlouhodobou roztomile neohrabanou image kapely naznačenou poprvé explicitně v písni Songs na albu Lux Oxid.
Doposud nepozorovaným prvkem ve stylovém mixu B4 jsou tu pasáže odkazující více na spíše americký jazzrock sedmdesátých let v duchu například kapely Weather Report. Mohou za to především sólové vstupy hostů, saxofonisty Marcela Bárty a místy též melodičtější bezpražcové baskytary Petra Novotného (známého z legendárních Žalman & spol.), patřičný kontext tomu samozřejmě dodávají syté klávesové harmonie Davida Freudla. V celkovém vyznění nynějších B4 však tyto momenty působí spíše jako další pokrok v jejich tak osobitě prezentovaném celkovém žánrovém nihilismu, jaký se ostatně nyní velmi podobně odehrává i na světové popové špičce.
Nakonec již od včerejška je album vedle internetových streamů dostupné v prodejně Rekomando také i na krásném vinylu.
B4: Pomazánkové máslo
Polí5 (www.poli5.cz, https://b4.3px.cz)