Banabila & Machinefabriek – s/t
Tapu rec. (www.banabila.com)
Klišé v mnoha článcích v poslední době tvrdí, jak je rozvrat tradičního hudebního průmyslu vlastně požehnáním pro nezávislou scénu. Nechci teď spekulovat nad tím, zda mají pravdu či nikolivěk, jisté ale je, že pokud se chcete hudbou na okraji hudebního spektra uživit, pak se musíte i přes přízeň médií setsakra otáčet. A vzhledem k tomu, že muzice se obecně dostává méně pozornosti (už to holt není tak lukrativní byznys), okruh fanoušků, kteří jsou ochotni za nové nahrávky platit, je omezenější. I z toho důvodu vychází v současné době tolik desek v různých formátech.
Dvěma workoholiky, kterým nedělá problém vhodit do pléna hned několik desek ročně, jsou rezidenti druhého největšího nizozemského města – Rotterdamu. Tvorba Rutgera Zuydervelta alias Machinefabrieka je pravidelným čtenářům HIS Voice docela známá. Hlukový manipulátor nesklouzává k samoúčelným hlukovým projektům. Jeho nevyčerpatelná studnice kreativity je napájena jak z avantgardně improvizačních zdrojů, tak z ambientních tichých polí. Oproti tomu Michel Banabila je mnohem univerzálnější skladatel. Jako autor řady nahrávek na objednávku, se na rozdíl od striktně hlukového Rutgera prezentoval i řadou nosičů z písničkovém duchu, někdy se silně etnickým podtónem. Jeho kreativní výron v posledních dvou letech je ale veden především po hlukově improvizační linii, takže spolupráce „sousedů“ byla vlastně otázkou času. Oba pánové plánovali, že album dotáhnou do finální podoby až v průběhu letošního roku. Jak se spustila kyvadlová výměna hudebních nápadů mezi dvěma domácími studii, tak došlo k prudké explozi kreativity, která zapříčinila, že deska vychází už pár dní po Novém roce.
Lehkost a spontaneita je z nahrávky cítit hned během prvních minut. Tradiční impulzivní cesta Machinefabrieka bez zásadních rozvah směrem kupředu je vcelku logicky doplněna díky Michelovi o více vpádů akustických elementů. Jejich role je ale v tiché nahrávce pouze doplňující, takže když se oba pánové na několika místech rozhodnou přitlačit hlukově na pilu, musí zaujmout i ty posluchače, kteří během poslechu únavou usnuli. Věčné praskání, bublání a polyrytmické hrátky na pozadí industriálních hluků mají sychravý nádech časného jara, kdy si stružky tajícího sněhu prorážejí cestičky skrze ledovou krustu pokrývající dlouhodobě zmrzlou zem. A jemný vítr tu a tam zavane k čilému přírodnímu mikrodění střípky tradičnějšího muzicírování (jedno jestli hraného nebo reprodukovaného), které celou skládanku krásně prorostou.
Nahrávka je k poslechu či stažení zde: https://banabila.bandcamp.com/album/banabila-machinefabriek
