24 preludií a fug Pavla Zemka Nováka. Unisono, které překračuje oblast kompozice.
Klavírní cyklus 24 preludií a fug Pavla Zemka Nováka v sobě zahrnuje kromě svébytné hudby také mnoho pozoruhodného ve vrstvách za zvukem: ve formové struktuře, propojení s mimohudební inspirací i v myšlenkovém založení. Cyklus vyšel v notové edici poprvé v roce 2022 v londýnském nakladatelství Music Haven. Už v roce 2011 však 24 preludií a fug nahrál pro společnost Champs Hill Records William Howard, klavírista, kterému je cyklus věnován a který byl přítomen i u jeho vzniku.
Pozoruhodná už je samotná geneze cyklu formoval se dlouhých sedmnáct let, od roku 1990 do roku 2007. Během této doby napsal Pavel Zemek Novák pět symfonií a přes šedesát dalších skladeb pro různé nástrojové obsazení, a podařilo se mu propracovat ke kompozičnímu jazyku natolik osobitému, že když se dnes zmíní jeho jméno, poučený interpret či posluchač automaticky doplní „unisono“. 24 preludií a fug je takovým průvodcem po experimentech a proměnách v jeho hudebním uvažování.
Pavel Zemek Novák je skladatel duchovní hudby. Nikoli snad kvůli tomu, že by mezi jeho skladbami převažovaly kompozice určené pro liturgii, ale protože jeho tvorba je propojená s křesťanskou vírou natolik niterně, že snažit se je oddělit by byl naprostý nesmysl. Hudba je pro něj cestou k Bohu, způsobem, jak se snažit přiblížit k dokonalé kráse, dokonalému Stvořiteli, alespoň tak to vyplývá z odpovědí, které v různých rozhovorech dává na dotazy týkající se smyslu umění. Poutavé je právě, jak se svět víry ukazuje ve skladbách nezamýšlených pro bohoslužbu, a tedy nevymezených požadavky a pravidly liturgie. Spojení může být zřejmé na první pohled, v názvu skladby čerpající třeba z mariánské zbožnosti. Může být ale také ukryté hlouběji, ve výběru tónů, způsobu práce s nimi.
24 preludií a fug Pavla Zemka Nováka, ačkoli to z jednoduchého názvu není patrné, inspirovala Bible. Přesněji řečeno je cyklus hudebním zpracováním biblického příběhu spásy, který začíná stvořením světa a končí Božím královstvím. Právě díky dlouhému vznikání a tomu, jak Zemek Novák postupně promýšlel a ujasňoval si principy své tvorby, se v cyklu vztah textu a hudby proměňuje, od ilustrace k symbolu. I číslovka v názvu je ostatně příhodně symbolická, jak hudebně, tak biblicky. Dvacet čtyři preludií a fug, to je už od Johanna Sebastiana Bacha znak pro dokonalou, uzavřenou sumu kompozic. Co se týče Bible, dvacet čtyři je dvojnásobek plnosti, čísla dvanáct. A dále – u Pavla Zemka Nováka je dvanáct preludií a fug starozákonních, dvanáct dvojic novozákonních. V obou částech Bible má číslovka dvanáct důležitý význam. Ve Starém zákoně je to dvanáct izraelských kmenů, v Novém zákoně dvanáct apoštolů. I proto má nový Jeruzalém, Boží království, dvanáct bran a dvanáct základních kamenů.
Předěl mezi Starým a Novým zákonem lze v cyklu bez potíží poznat i z poslechu. Dvě starozákonní knihy cyklu jsou klasické, v tom smyslu, že jsou v nich preludia a fugy opravdu spojeny do dvojic. Hlavně v první knize mají dvojice tematickou soudržnost – Stvoření nebe a země a Stvoření člověka, Potopa světa a Noemova archa. Je škoda, že v londýnském vydání nejsou k první knize připojeny biblické citáty obsažené v rukopisu. Právě díky nim je totiž možné si všimnout, jak úzce je zde hudba spojená s textem. Nejen zvukomalebně, ale i dramaticky, třeba v rozhovoru, nebo spíše hádce, Mojžíše s Hospodinem. Druhá kniha cyklu, ačkoli také starozákonní, je pojatá jinak. Zemek Novák se tu snaží vystihnout ducha celých biblických knih, ne jednotlivých událostí. A pouští se i do rozpravy s jinými skladateli, buď pomocí citací, nebo aluzí – s Domenicem Scarlattim, Ludwigem van Beethovenem a Felixem Mendelssohnem Bartholdym.
Nový zákon s sebou příhodně nese i nové promyšlení cyklu preludií a fug. Jednotlivé dvojice se už nedají oddělit, navíc čerpají ze stejné hudební látky. Třetí kniha je věnována Ježíšovu narození, smrti a vzkříšení, čtvrtá nese název Krajiny Beránka podle Janova vidění nového světa. Jakožto v závěrečné části cyklu jsou v ní postludia místo preludií. A právě čtvrtá kniha je tematicky propojená tak důkladně, že se skoro zdá, jako by ani nebyla lineární, spíš jako mnohostěn nasvícený z různých stran.
S Novým zákonem se ve 24 preludiích a fugách objevuje také unisonová technika, ve třetí knize nejprve v podobě skutečného jednohlasu, ve čtvrté knize potom rozvinutá natolik bohatě, že z poslechu není unisono vůbec patrné. Právě s unisonem se dostáváme k tomu, co jsem měla na mysli, když jsem psala, že duchovní obsah se v hudbě Pavla Zemka Nováka často skrývá hlouběji než v názvu skladby. Unisono pro něj totiž překračuje oblast kompozice. Je zhudebněním myšlenky jednoty, celistvosti a souladu.
Vedle unisona stojí ještě konsonance. Zemek Novák o konsonancích mluví jako o cestě k unisonu. A opravdu, zatímco druhá kniha Starého zákona se soustředí na konsonantní intervaly, v první knize Nového zákona je vystřídá přísné unisono. Jenže v Krajinách Beránka staví Pavel Zemek Novák konsonance s unisonem bok po boku, unisono ve fugách a konsonance v postludiích. Boží království je svět smíření Boha s lidmi. Možná by se tedy konsonance a unisono vedle sebe daly vnímat jako spolubytí lidského a Božího, soulad pohledem člověka a Boha?
Právě možnost různorodých interpretací, které hudba 24 preludií a fug sama nabízí a hloubka vrstev, do kterých se lze ponořit, je alespoň pro mě na cyklu nejpřitažlivější. Třeba forma fugy. Zemek Novák se nechal inspirovat pojetím Antonína Rejchy, což je mimochodem velmi případné. Také on sám promýšlí klasickou formu pro nový hudební jazyk. Tedy, Zemek Novák píše fugy, v nichž téma a odpověď nemusí nastupovat v různých hlasech, ani nemusí zachovat kvintový vztah, vkládá do materiálu netematické epizody. Ale stále jsou to fugy, dokonce i v jednohlasu. A i když z poslechu forma často nejde poznat, neznamená to, že by nehrála důležitou úlohu ve ztvárnění námětu. Fuga Jeremjáš je kupříkladu napsaná formálně pozpátku, možná proto, že ve 24 preludiích a fugách jí předchází preludium Jeremjášův pláč, který je v Bibli naopak řazen až za knihu proroka Jeremjáše. V Krajinách Beránka jsou zase fugy tematicky natolik příbuzné, že to přispívá k dojmu prostorového objektu. A závěrečná Paralelní fuga a postludium zase slouží jako dlouhé provedení všech fugových témat celého cyklu, tedy celých dějin světa, proměněných do podoby unisona.
Některé prvky vložil skladatel do cyklu záměrně, některé vznikly mimoděk, jako například struktura třetí knihy, která připomíná třídílnou formu, nebo rytmicky výrazný motiv tří tónů, který prochází první knihou. Další významy si může posluchač nebo interpret domýšlet na základě znalostí biblického textu. Není to ale nezbytné, stejně jako není nezbytné, aby se posluchači před provedením sáhodlouze vysvětlovalo, co uslyší. 24 preludií a fug je totiž krásná hudba. Krásná ve významu smysluplná natolik, že ačkoli je možné zkoumat její základy, není to nutné k tomu, aby mohla okouzlit.
Před pár lety jsme Pavlu Zemkovi Novákovi před pár lety v Hudebním informačním středisku v rámci řady Composer Portraits vydali unisono pro sedm nástrojů Proroctví Izajášovo.