Ve spojení se jménem Petr Mareš alias prof. Neutrino lze vždy očekávat propracovaný elektronický hudební experiment. V jeho novém projektu Black Isla Mystic Brothers, který založil spolu s výtvarníkem Jaroslavem Schejbalem, je pozoruhodná samplovaná psychedelie doplněna také o celkový estetický koncept s promyšlenou vizuální i textovou stránkou. Tématy není nic menšího než naprostá svoboda imaginace, radikální revoluční kroky k novému mírovému soužití všech se všemi i ironický nadhled nad podobně velkými gesty.
Album Unsere Kampf je především smrští velice zábavných a mistrně šlapajících skladeb kombinující klidnější lámané rytmy se samplingem proplétajícím nečekané hudební či mediální odkazy. Hned na počátku se s prvním groovem ozve vykuchaná Dvořákova Novosvětská, jinde Ktož sú boží hiphopoví bojovníci, Cohenovo Hallelujah kombinované s hlasem radikálního islámského kazatele, arabská dívka zpívající modlitbu, šeptaný paranoidní rap, rozdílné hlasy česky hovořících snad duchovních, ženský hlas z google translatoru hovořící o snad teologických tématech a podobně. Ono „snad“ je tu namístě stejně tak často jako jistoty, že slyšíme kousky Dvořáka nebo husitského chorálu (tedy také obsahů vybízejících v nějaké době též k radikálnímu estetickému, náboženskému či vojenskému jednání?). Zmiňovaná zábava se při poslechu chvilkami mění na mráz běhající po zádech, vyvolaný závratí z možných interpretací této mnohovýznamové koláže, která se snaží zrcadlit dnešní především mediální či komunikační realitu, v níž lze taktéž narazit třeba i na zneužití nějaké tradice ve spojení s dezinformacemi. Výsledkem může být celkový obsahový guláš s pseudopropagandistickým přesahem, s jehož přítomností autoři v hlavách příjemců zřejmě počítají.
Podobně působí i výtvarný doprovod alba. Z poštovní obálky zaslané autory se na mne vysypaly tiskoviny připomínající na první pohled manuál pro začínajícího náboženského radikála, ovšem zakuklenci se zbraněmi tu mohou mít třeba uši myšáka Mickeyho a kdo ví, zda jsou to vůbec zbraně. Přiložený manifest pak vyzývá k toleranci, mírumilovné svobodné imaginaci a k opuštění všech estetických i společensko-politických stereotypů. Jaké procento posluchačů uvěří v existenci země zaslíbené, Black Isla, je stejně nejisté jako přemlouvání kohokoli k účasti na teroristické akci. Dalšími médii projektu jsou graficky vyvedené webové stránky a videa. Pro úplnost zatím chybí reálná performance či subverzivní akce. Nebo nechybí? Nebo se už stala a zanikla v nepřehledné mediální realitě? Nezodpověditelných otázek je tu příjemně mnoho.
Svůj mimohudební program, kombinující dnešní komunikační realitu se surrealismem, faktografii s dekontextualizací, mystifikací, plunderfonií či dadaismem a koláží, realizuje projekt BIMB s velkým nadhledem i černým humorem. Petr Mareš s Jaroslavem Schejbalem se podobné estetice věnovali například i ve dřívějším projektu Cold-Boy-Klan, sdělení BIMB je ale schopno nečekaněji zatnout do živého prožívání současného člověka a je na místě také otázka, zda na to jde ironicky či s hlubokým pochopením pro informačně ztraceného lidského jedince. U jiné desky bych možná napsal s negativním přídechem, že některé elektronické rytmy jsou poněkud příliš poplatné estetice devadesátých let minulého století, ale zde se relativizuje i tato skutečnost a pocit zažitého v architekturách beatů může být buď jedním z mála uklidňujících faktorů nebo zase jedním z chybných vodítek, tedy opět je potřeba chápat je jako součásti „velké hry“ .
Projekt BIMB nabízí nadmíru komplexní estetický zážitek a já osobně bych rád uvítal zprávy od dalších posluchačů – příjemců – majitelů fyzického média, jaký k němu našli interpretační Klíč a kdo se případně stal „islistou“.
Black Isla Mystic Brotheres: Unsere Kampf
https://blackisla.webnode.cz/