Brass Mask: Spy Boy
Babel Label (https://www.babellabel.co.uk)
Brass Mask je mladý londýnský oktet založený teprve před necelými dvěma lety, jež se snaží oprášit neworleanský jazz a obohatit ho o postupy soudoubé hudby. I přes proklamovanou přítomnost žesťů v názvu kapely potěší, že na jejich debutovém albu Spy Boy kromě trumpet, trombonu a tuby, zaslechneme i saxofony, klarinety, bicí a perkuse. Ansámbl vede saxofonista a klarinetista Tom Challenger, známý svým působením v acid-jazzové formaci Red Snapper a v řadě dalších jazzových kapelách.
Album Spy Boy nabízí pestrobarevnou směs skladeb čerpajících z celé historie jazzu. Neworleanský styl tedy rozhodně není jedinou polohou, kterou kapela disponuje. Ve skladbách jsou kromě očekávané bigbandové harmonické přebujelosti často cítit vlivy modálního i avantgardního jazzu a vážné hudby.
Hned první skladba Onnellinen (finský výraz pro šťastný) této rozmanitosti řádně dostává polyrytmickou smrští tvořenou žesti, groovem tuby a houpavým beatem, která posléze ustane, aby uvolnila prostor sólu na přidušenou trubku. Třetí skladba I Thank you Jesus svým pomalým tempem a rozervanými truchlivými melodiemi připomíná neworleanské pohřební kapely, které kapela podává s takovou živostí, že by snad i mrtvého vzkřísily. Rozháraná Francis P zase náhlými zpomalováním a zrychlováním tempa a rozjívenou melodií korunovanou raubířským sólem Challengera na saxofon vytváří dojem, jakoby se všichni muzikanti pustili do opilecké rvačky. Na albu samozřejmě nemůže chybět ani skladba hraná na festivalu Mardi Gras snad každou pochodovou kapelou – Indian Red, která opěvuje sounáležitost s původními obyvateli Ameriky, k níž se utlačovaní černoši začali na konci 19. století hlásit. V podání Brass Mask působí bouřlivě a patřičně hrdě. Brass Mask se ovšem nebojí zabrousit ani do více groovových funkových poloh, ve kterých tuba a bicí sunou kapelu nekompromisně dopředu. Skladby Nighty Night a Rain Rain Rain jsou toho zářným příkladem.
Album Spy Boy zaujme především svou zvukovou barevností, rytmickou dravostí a překvapivými harmonickými postupy. Ačkoli by se mohlo zdát, že hudba Brass Mask je pevně usazená v idiomu neworleanských dechových kapel, není tomu tak. Oktet z tohoto idiomu sice vychází, ale daří se mu ho překonávat různými modálními postupy a přetvářet do rafinované orchestrace bližší spíše vážné hudbě. Duch tavícího se kulturního kotlíku New Orleans si však album Spy Boy díky své rozmanitosti a melodické barevnosti přesto zachovává.
