Ať už tohle album posloucháme žánrovýma ušima experimentální elektroniky, improvizace, současné vážné hudby nebo noise music, hodnocení, k němuž se dobereme, bude pokaždé moci obsahovat přívlastek extrémní.
Trojice dvacetiminutových improvizací, které 1. července 2021 ve vídeňském studiu realizoval předčasně zesnulý Peter Rehberg vulgo Pita v duu s klavíristou Reinholdem Friedlem, vyšla letos u berlínských Karlrecords na třech stranách dvojelpíčka. Když se před mnoha lety seznámili, nepadli si prý industrialista a krovkař příliš do oka, delší ohledávání ale vyústilo ve vzájemný respekt a album, jež je dílem dvouhlavého monstra.
Němec Friedl, vedoucí ansámblu Zeitkratzer a výrazný spolutvůrce karlovské dramaturgie, zde rozeznívá vnitřnosti klavíru. Hru na inside piano rozvíjí a obohacuje o nové techniky už desítky let. To Angličan Pita, který z Vídně provozoval vydavatelství Mego, pár let před smrtí vyměnil laptop za modulární syntezátory. V rozhovoru s Lassem Marhaugem pro osmé číslo jeho vynikajícího fanzinu Personal Best vysvětluje, že ovládání počítačů se od dob nástupu tzv. laptopové scény, jejíž byl součástí, natolik zjednodušilo a chybovost – nepředvídatelnost tehdy magických glitchů, clicků a cutů – natolik zmenšila, že notebook přestal být nástrojem a partnerem. Na geniálně jednoduchém obalu alba se píše, že Pita hraje na electronics, co přesně měl pod rukama, lze jen domýšlet.
Album nabízí nekompromisní propletenec krátkých zvukových událostí, dalo by se říci rámus evokující přesýpání a potřásání. Rytmicko-melodické možnosti hudby jsou zavrženy ještě před zmáčknutím tlačítka nahrávání, úplně stejně je oslyšena možnost vytvářet plochy či drones. Pro Pitu by to jistě nebyla potíž, rozhodl se ale hrát na své přístroje stejně taktilně, jako se hraje na klavír. Bez doteku není zvuk. Friedl by se zase mohl blýsknout svým uměním nenechat klavírní strunu nikdy ztichnout, a ještě ji přimět ohýbat tón, raději ale drnká, drásá a tluče.
Dvojice se zkrátka rozhodla tematizovat především vervu, rychlost a budování celku ze sonických molekul. Až při dalších posleších plně oceníme, s jakou virtuozitou ten celek vzniká. Oba zkušení improvizátoři nechodí kolem horké kaše, umějí si říct o slovo, a přitom se navzájem pozorně sledují a naslouchají si. Postupné pronikání do nahrávky ukazuje, že je v ní spousta kázně, tichých míst i prostoru. To, co dělá noise kvalitním, je právě vznik klidných ok, jež by se bez okolních hurikánů nemohla zrodit a jejich krása tkví kromě kontrastu i v neutuchajícím nebezpečí ze zhroucení. Rehberg i Friedl si nenápadně střihnou i po pár sólových minutách.
Výsledných čtyřiašedesát minut hudby – trojici přibližně dvacetiminutovek, jejichž názvy jsou možnými italskými překlady klíčového slova noise – se Friedl a vydavatel Thomas Herbst rozhodli pustit do světa beze střihů. Souhlasím, že žádné krácení zde není třeba.
Pita / Friedl: Pita / Friedl
Karlrecords (https://www.karlrecords.net)