Mejlovy magické muchomůrky
K nedožitým sedmdesátinám Milana Hlavsy.
K nedožitým sedmdesátinám Milana Hlavsy.
Otázka pro nejbližší budoucnost zní, zda je lépe uvíznout v popelnici, nebo v osidlech globálního kapitálu. Ve svých posledních operách na to narazili čerství pětadevadesátníci György Kurtág a Friedrich Cerha.
Setkání Sun Ra a Johna Cage na jednom pódiu nemělo charakter společného muzicírování, žádná jam session se nekonala.
Další díl seznamu o tom, co „jiného“ se na tuzemských hudebních polích dálo v uplynulém roce.
Ghédalia Tazartès, pařížský Sefard a pěvec vlastního jazyka, dosáhl ve své hudbě vzácné rovnováhy mezi schopností být okamžitě rozpoznatelný a schopností neustále překvapovat.
Čtvrtým rozměrem hudby je iluze, alespoň měřeno kompozicí Hyperkrychle od skladatelky Soni Vetché. Studii rozdílu mezi akustickým signálem a jeho vnímáním nahrála Plzeňská filharmonie a čeká ji rozhlasová premiéra v pořadu Futurissimo.
Reedice hudební knihovny Ennia Morriconeho a Bruna Nicolaie jako sonda do přemýšlení o filmové hudbě.
„Kdybych byl tak chytrý, jako můj telefon, dokázal bych mluvit všemi jazyky.“ Nad novou knihou Boba Ostertaga.
Pražská šestka stvořila kolektivní kompozici pro bigband jako procházku po československých dějinách.
Zvukový experimentátor Thanos Chrysakis se na svém novém sólovém albu inspiroval světem hmyzu.