- Inzerce -

Černý tesák a ne zas tak špinavé kytary

Kytarista Miloš Dolinský, známý třeba z kapely Zapomělsem, vydal v září 2023 první dlouhohrající album svého sólového projektu Černý tesák.

Instrumentální kytarová deska byla dle autorových slov „inspirována postupy elektronických interpretů, jako jsou Burial nebo Boards of Canada”. Inspirace se projevuje mimo jiné absencí různých feelingových klišé, o která jinak většinou nebývá u kytarových nahrávek nouze. V něčem Zůstaň připomene tvorbu loni zesnulého majstra Manuela Göttschinga, jeho nálada je však celkově mnohem uměřenější a například skladba Srdce může svou atmosférou připomenout dokonce i sólové desky Oty Petřiny z 80. let. Miloš Dolinský servíruje posluchači přesnou hru s decentním ruchovým kořením v podobě různých drobných kytarových pazvuků, často se zde ozývají flažolety a občas se zvuk rozpouští v efektových procesorech, ale nikdy až do totálního vymazání zdroje nebo do hlukových erupcí. Přestože je album Zůstaň poklidné, s dynamikou se na něm bohatě pracuje.

Velmi cenným příspěvkem právě k dynamice, ale i celkovému zvuku jsou bicí Zdeňka Jurčíka (Kafka Band, Priessnitz). Občasné vstupy vtipných terénních nahrávek jsou osvěžující, je ale škoda, že tato poloha na desce nedostala trochu více prostoru a nestala se z drobného ozvláštnění samostatnou vrstvou. Kromě vtipně glosujícího bodrého muže ze skladby 332 se zde ještě ozývají zvuky rádia nebo šeptající hlas, to vše ale vždy způsobně udělá místo kytaře a včas vyklidí pole.

Anotace alba slibuje „špinavé kytary”, mám ale dojem, že jsou zašpiněné spíš jen velmi decentně. Špíny by celá deska unesla mnohem víc, nejen ve zvuku kytar, ale i v celkovém mixu. Nejšpinavější nebo snad nejstrašidelnější je skladba Stromy. Nakřáple domácí zvuk se asi nejvíc projeví v úvodu skladby Montana, kde je sice slyšet nějaký ten šum, ten ale dodá celku jen lehce pikantní příchuť a brzy se ztratí v elektronických zvucích.

Mixáž desky si Miloš Dolinský obstaral sám a údajně se jedná o jeho první mix; dával jej pří dohromady mezi studováním zvukařských tutoriálů. To je celkem obdivuhodný výkon, který nakonec ještě stvrdil jako vždy vynikající mastering Tomáše Karáska ze studia Gargle and Expel.

Výsledkem je výborná, sebevědomá a skvěle znějící deska, jakých na české scéně moc nemáme. K poslechu je coby digitální download na Bandcampu či Spotify.

Černý tesák: Zůstaň
vlastní náklad


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.