- Inzerce -

Chagas – Duarte: Coelninho se eu fosse como tu

Portugalský multiinstrumentalista Paulo Chagas patří mezi ty opravdu neúnavné sběratele a vydavatele vlastních nahrávek. Letos jich například na svém netlabelu Zpoluras zveřejnil dvanáct. Zanechme úvah nad smyslem takovéto nadprodukce a podívejme se na jeho poslední titul loňského roku.

Aby Chagas postihl práci se všemi svými nástroji, je skutečně takové množství nahrávek na místě. Vedle mnoha běžných fléten a saxofonů má ve svém arzenálu i mnoho raritních historických či exotických dechových nástrojů, není mu však cizí třeba ani práce s elektronikou. Pro každé své vystoupení si volí jen několik instrumentů, na nahrávce nazvané Coelninho se eu fosse como tu, kterou nahrál společně s kytaristou Paulem Lealem Duartem, hraje pouze na sopránový a altový saxofon, a ve čtvrté části alba je na chvilku vystřídá charamelou (portugalskou variantou středověkého šalmaje). Duarte se po většinu nahrávky drží jazzově jemného zvuku a až ve dvou závěrečných (možná bonusových) kusech se pouští do větších experimentů se zkreslením a dalšími efekty.

Na hře tohoto dua je velice sympatická absence jakéhokoliv pozérství. Z  hudby mnoha avantgardních improvizátorů je cítit velmi často zbytečná aristokratičnost a z ní plynoucí obava z překročení hranic do tradičnějších hudebních oblastí. Chagas ani Duarte nejsou žádní eklektičtí baviči, přistupují k sobě s úctou, ale nebojí se žádného směru, který se jim při společné improvizaci naskytne. Takže se zde vedle meditativních i divočejších abstraktních nálad setkáme i s  příjemnými melodiemi, ve čtvrté části třeba s ulpěním na jednom durovém akordu a v šestém kusu třeba i s unisony, při nichž se oba protagonisté docela roztomile nestíhají. Album tak nabízí hezky střízlivý pohled nejen na ty kouzelné momenty, které improvizace přináší, ale i na různá její úskalí. Stahujte zde.


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.