Charnett Moffett: The Bridge (Solo Bass Works)
Motéma Music (motema.com)
Pro realizaci sólového alba The Bridge se kontrabasista Charnett Moffett, syn věhlasného bubeníka Charlese Moffetta, cítí predestinován od dětství. Sbíral zkušenosti po boku Ornetta Colemana, Pharoaha Sanderse, Sonnyho Sharrocka a dalších, v Motéma Music si vydobyl výsostné postavení (viz například duo-CD Passion of a Lonely Heart s vokalistkou a kytaristkou Janou Herzen, zakladatelkou a předsedkyní labelu), takže bylo pouze otázkou času, kdy se jako sólista představí. Zvolil mezižánrové potpourri, ve kterém v rovných dvaceti číslech svěří svému nástroji nejrůznější songy od Beatles po Thelonia Monka, od náhalu bluesového tradicionálu po Milese Davise a samozřejmě nezůstává pozadu ani s vlastní skladatelskou účastí. Podstatné však je, že ani jednu předlohu nadměrně nevyždímává, sice si je do jisté míry přizpůsobí (viz Monk Medley, které mi připadá jako hearer´s digest), avšak nepřelstívá, loudivě zpřízvučňuje succus skladby, nicméně nechce zastírat, že mu jde o posluchačsky vděčný projev, jehož hudební milníky (vedle jmenovaných i od Charlese Minguse, McCoye Tynera či od Stinga) mají být lákadlem.
Tomuto pop-jazzovému mezimostí (které je podle mého názoru blízké celému programu Motémy) odpovídá nadhled a lehkost hudebníka, pro něhož je basa epicentrem vyjádření, to, jak svůj poněkud zeštíhlený kontrabas objímavě obhospodařuje, jak udržuje melodie, jež nemíní přídavně zdiskreditovat, nýbrž přitažlivě doplnit, rozhojnit jejich působivost třeba drobným flamenkovým excesem. Dovede šoumensky prostřídat smyčcovou zahloubanost s neoblomnou praskoletností strunobraní, ale i údernost pojímá jakoby mimochodem, samozřejmě, nepotřebuje totiž svůj nástroj znásilňovat, protože s ním srůstá. Při svém líčení prostřídává nálady od pospěšné rozechvělosti po mrskut strun, od otevřenostní sublimativnosti po strunné sklouzmo, bývá vzývavý, nikoli však nadbytečně vyzývavý.
Závěrečné Free Your Minds, které jsme měli možnost před týdnem slyšet v Jazztime v Krakovské ulici v rámci Motéma Music Tours 2013 – 2014, však upozorňuje, že by měl šanci při eventuálním příštím obdobném kompendiu oslnit ucelenějším pokusnictvím (byť v souladu s přirozenou melodičností), i rozevlátější svobodomyslností (jeho nadhmatníkové extravagance ho k tomu i předurčují). Potom bude ještě příznačněji platit slovo kritika (z Details), že Moffett je hypnotizující muzikant.
