- Inzerce -

Daniel Brožák 1947-2017

13. srpna zemřel Daniel Brožák, český houslista a skladatel, který se narodil 13. 4. 1947. Nadchl se pro avantgardu, serialismus, aleatoriku konceptuální kompozici a všechny věci, se kterými experimentovala Nová hudba. Ale Daniel Brožák byl o něco mladší, než skladatelé české avantgardy 60. let, kteří si to ještě stihli užít, a dospělý byl až v 70. letech, kdy české prostředí všem těmhle věcem už nepřálo. Takže emigroval do západního Německa. Před tím ještě stihl navázat úzký kontakt se Zbyňkem Vostřákem, se kterým si dopisoval i po své emigraci. V Německu realizoval vlastní improvizační a kompoziční projekty, ale hlavně vypracoval vlastní kompoziční techniku, která je zajímavým příspěvkem k teorii dodekafonie a serialismu. Svůj systém nazval „intervalové tóniny“, ale jedná se v podstatě o techniku, kdy si skladatel omezí výběr melodických intervalů na skupinu tří neuspořádaných intervalů tříd tónových výšek. Tento nápad ještě vylepšil tím, že jej zkombinoval s dodekafonií a sestavil seznam všech dvanáctitónových řad, které používají jen skupiny tří intervalů. Takové omezení dodává hudbě určitý specifický charakter, podle toho, která skupina intervalů se vybere. Proto se mu zamlouval pojem „intervalové tóniny“ – tak jako každá tónina dodává hudbě jinou barvu, tak i výběr intervalů dodá dvanáctitónové řadě specifické zabarvení. Tento objev ovlivnil i tvorbu Zbyňka Vostřáka, který jeho řady používal ve svých pozdních dílech. Nebyl to jediný teoretický model, se kterým Brožák přišel. Byl to člověk hýřící nápady a podněty. Rád diskutoval a vášnivě polemizoval s každým, kdo projevil o jeho teorie zájem. Jako interpret se snažil udržet s českou hudbou kontakt a zprostředkovávat ji Německému publiku. Jeho pozůstalost by stála za prozkoumání, neboť jistě skrývá mnoho zajímavých dokumentů, včetně partitur jeho vlastních skladeb, u nás většinou neznámých.  

Rozloučení s Danielem Brožákem se bude konat 28. 9. 2017 ve 14 hod. na hřbitově v Laufenu v Německu.


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.