Norský tubista se vydal s arabskými uprchlíky na cestu po moři za novým majákem…
Ke svým sedmatřicátým narozeninám (slaví je 2. dubna) si Daniel Herskedal nadělil již pátou sólovou desku. Zove se Voyage a vyšla na britské značce Edition Records 8. března jako třetí Herskedalův titul pro tento stále agilnější a respektovanější label. Jde zároveň o završení pomyslné trilogie; zatímco na Slow Eastbound Train (2015) ctí především melodickou krásu a The Roc (2017) je plné arabských chutí, novinka spojuje tyto atributy do nesmírně silné hudební výpovědi ve jménu lidské solidarity s trpícími.
Herskedal i zde posouvá hranice svého nástroje (vedle tuby zde hraje i na basovou trubku), byť ani na okamžik nesklouzne ke zvukovým experimentům, neidiomatickým postupům. Rozšiřuje jeho témbrové a výrazové možnosti ve smyslu přiblížení se narativnosti lidského hlasu. K netradičnosti hudebního vyjádření jde tedy opačnou cestou, než zvukoví experimentátoři. Přesto je jeho hudba progresivní. Navíc ho kongeniálně doplňují výteční instrumentalisté se zkušenostmi napříč žánry, hlavně však z jazzu, soudobé vážné hudby a world music. Violista Bergmund Waal Skaslien je mimo jiné členem souborů The Gyroscope String Trio a Trondheim Sinfonietta, klavíristu Eyolfa Dalea jsem zde již představoval v souvislosti s recenzí jeho výborného alba Wolf Valley z roku 2016 (zde) a perkusista Helge Andreas Norbakken hrál s Mari Boine, Jonem Balkem či Jonem Hassellem. Na Voyage navíc hostuje syrský hráč na arabskou loutnu oud, Maher Mahmoud, jenž v současné době dokončuje postgraduální studium na Královské hudební akademii v dánském Aarhusu.
Více než padesátiminutové album obsahuje desítku autorských kompozic, které se značným emočním nábojem a naléhavostí vyprávějí dramatický příběh uprchlíků, pravděpodobně ze Sýrie, na cestě do Evropy. Hudebně působí proto sevřeně, přičemž ale každá ze skladeb obstojí samostatně; tedy až na jednu výjimku, kdy na The Gulls Are Tossed Paper In the Wind bezprostředně navazuje Molly Hunt´s Seagulls. Všechny skladby jsou syceny, tu více, onde méně, arabskou melodikou a frázováním. Hutný rytmický spodek posílený tubou, výrazné téma, dynamické proměny, dramatizování výrazu, excelentní sóla, to vše nenechá posluchače vydechnout a udržuje jeho permanentní pozornost a vzrušení. Herskedal hraje na tubu i basovou trubku takovým způsobem, že přestanete vnímat, který z oněch nástrojů vlastně zní; leckde slyšíte lidský hlas (plný strachu např.v Cut And Run, modlivě zpěvný v The Great Race, Padua Vs Passat, projasněný v The Horizon), také ponor do hlubin rejstříku, jako je tomu nejúchvatněji v Chatham Dockyard. Pianista a violista v doprovodných i sólových partech přidávají mnohé z vážné hudby a dokonce ze skandinávské melancholie, pianista vystřihne ale i nefalšované hard-bopové sólo (The Gulls Are Tossed Paper In the Wind).
A pak jsou tu dvě skladby, jež ochucuje arabská loutna oud. V The Mediterranean Passage In the Age Of Refugees (track č. 3) nese jímavou melodii, klenoucí se nad klokotavým pizzicatem violy, hlubokým rytmizováním tuby, přiznávkami klavíru a tympánovými údery. V předposledním tracku Rescue-at-sea Operations podtrhuje strhující arabské drama rozpuštěné v hudebním toku.
Album vrcholí Herskedalovou sólovou kompozicí The Lighthouse, v níž se v nádherném kontrapunktu vrší hluboké i vzletné vrstvy do jímavé melodie vyjadřující nejen nářek, ale především naději a víru v nový, šťastnější život…
Daniel Herskedal: Voyage
Edition Records https://editionrecords.com/