Death Grips – Chaotický sampler bez konce

  
19

Chaotický – adjektivum, které k popisu tříčlenného punk-rapového outfitu ze Sacramenta, a především k syrovému zvuku, který tato agresivní formace tvoří, pasuje snad nejvíce. Death Grips se na „scéně“ pohybují od roku 2010; uvozovky jsou namístě, neboť valná většina prozatímní produkce vokalisty Stefana Burnetta, Andyho Morina a ostříleného bubeníka Zacha Hilla (mj. člen math-rockových Hella, bývalý bubeník „beach-stonerů“ Wavves a spolupracovník japonských experimentátorů Boredoms) se odehrávala mimo jakoukoliv „scénu“ – s výjimkou té virtuální. I zde se však Death Grips pohybují v rámci relativního undergroundu a bez nutného vztahování se k dalším podobně znějícím/působícím skupinám/projektům.

V dubnu loňského roku publikovali zdarma na svých stránkách http://thirdworlds.net/ album Exmilitary plné temných rapových proklamací a neučesaného zvuku, jehož autenticita z velké části pramenila právě ze schválně nekvalitních nahrávacích podmínek. Tato „nekvalita volbou“ činí z Death Grips noise projekt mající místy blíže ke kontrolovanému chaosu u Merzbowa než k domněle neuspořádáné hlučnosti garážového punku. A ani přístup k tvorbě není tak přímočaře „garážový“, jak by se u ikonoklasticky působících muzikantů mohlo zdát – za určující princip vlastní kooperace označují Death Grips jednomyslně právě chaos.

Dokladem toho budiž zatím poslední projekt Death Grips nazvaný Retrograde (http://thirdworlds.net/retrograde/), který nedávno zveřejnili na svém webu. Jde o kolekci celkem 109 několikasekundových videí umístěných na YouTube, které obsahují krátký záznam – zpřeházenou smyčku – z jejich živého hraní ve studiu (garáži). Na stránkách Death Grips jsou potom jednotlivá videa ve formě GIF souborů poskládána vedle sebe, s možností je libovolně zapínat/vypínat – jednotlivě, či rovnou všechny najednou. Jde tedy o jakýsi interaktivní hlukový sampler (dle slov skupiny o opravdový „hudební nástroj“) s nespočtem možných zvukových kombinací – výsledný vjem při zapojení všech „gifů“ nemá daleko k sonickému očistci.

Dle průvodního prohlášení se skupina nechala inspirovat v současné době ustupující (retrográdní – odtud název) fází planety Merkur – jde prý o „vyjádření nekonečné/fraktální povahy každého momentu v čase.“  Nekonečné množství variací už ze své povahy nezakládá nutnost jejich pevně daného umístění v čase/prostoru; v dekonstruovaných video smyčkách tak lze symbolicky spatřovat prvek náhody a chaosu jakožto určujícího principu veškerenstva – a zároveň tvorby Death Grips. „Doporučujeme tlačítko „PLAY ALL“. To je přesně ten způsob, jakým tvoříme. Je to špinavé, chaotické a neustále jen krůček od katastrofy.“  Death Grips, zdá se, balancují na ostří břitvy (viz níže jejich track Guillotine) mezi kontrolovaným šílenstvím a oddalovaným kataklyzmatem. Jedno je jisté – klidu se od tohoto disonantního kolektivu, který letos chystá rovnou dvě desky, jen tak nedočkáme.