komorní koncert katedry skladby hamu, 4. 5. 2023
safe space – výraz, který mi připadá nejpřiléhavější pro popis atmosféry koncertu a uměleckého působení jednotlivých kompozic. publikum v galerii hamu bylo složeno vesměs z pedagogů, studentů, absolventů či zájemců o novou hudbu. dá se bez přehánění říci, že v průběhu celého večera vládla podporující a kolegiální atmosféra. potenciál tohoto „bezpečného prostoru“ však dle mého názoru zůstal bohužel nenaplněn, protože stejným výrazem by bylo možné popsat i dojem z uvedených skladeb – ty setrvávaly v pomyslném uměleckém safe spacu a spíše, než aby posluchače překvapovaly svéráznými tvůrčími nápady (až na několik málo výjimek, několik hudebních ploch), dokazovaly, že jejich autoři dobře zvládli kompoziční řemeslo. dodávám však, že podobný pocit mám mnohdy i např. na koncertech festivalu ostravské dny, kde díla mladých rezidentů institutu z celého světa velmi často působí konzervativně, až krotce.
fantazii pro flétnu michala prokopa a studii pro osmistrunnou elektrickou kytaru jana adama gregora bychom mohli jednoduše popsat jako virtuózní kompozice pro sólový nástroj. doplňme, že oba skladatelé svá díla rovněž sami interpretovali. fantazie byla dle autorových slov částečně inspirována hrou na šakuhači. tento podnět byl ve skladbě asi nejvíce patrný v jejím úvodu (modální charakter, omezený melodický rozsah, klidný ráz hudebního proudu). nicméně toto jsou spíše „sekundární“ atributy zmíněné japonské flétny – její hlavní přednost spočívá v bohatém, jemně nuancovaném témbru nástroje, vedle něhož působí zvuk příčné flétny dost ploše. v tomto ohledu mi tedy zmíněná inspirace nepřišla funkční. následně v kompozici převládly rychlejší variace jednoho rytmického modelu a dílo začalo působit spíše jako instrumentální etuda. gregorova pětidílná studie pak v tomto směru zašla ještě dále a spíše než o kompozici by bylo přiléhavější hovořit o jakémsi didaktickém představení různých technických možností elektrické kytary (piano tapping, perkusivní zvuky, flažolety, standardní tapping, akordy) – což vlastně do určité míry ve svém programovém textu připouští též sám autor. ani jedna z pěti částí mi nepřišla nikterak hudebně osobitá a např. část akordy měla až popový nádech. nejsem si jist, jakým způsobem by takováto hudební plocha mohla vzbudit zájem skladatelů soudobé hudby o využití elektrické kytary. za překvapivý moment však považuji místo v části perkusivní zvuky, kdy gregor vytáhl z nástroje konektor a nechal jej různě dopadat na tělo kytary. chtěl bych podtrhnout, že instrumentální výkony prokopa i gregora byly vskutku obdivuhodné, nicméně bych je rád oddělil od výkonů kompozičních, které setrvávaly v poměrně jisté sázce na nástrojovou virtuozitu.
kompozice calmness ii darjy kukal moiseevy a počátek genese michaely augustinové pak akcentovaly práci s témbrem a obě autorky prokázaly velkou míru invence v oblasti instrumentace a práce s nástroji. sofistikované prolínání zvuku klarinetu a vibrafonu ve skladbě calmness ii působilo zpočátku až imerzivně a vzbuzovalo dojem snového světa. nicméně tento krásný (bez ironie), měkký zvuk se po určité době poněkud oposlouchal, a i vývoj kompozice se zvolna stal poměrně předvídatelný (autorka: „z melodického unisona se v průběhu skladby přechází do vícezvuků“). kompozice na mě působila jako asi nejprofesionálnější dílo celého večera, ovšem také jako dílo, které bylo svým způsobem „nejbezpečnější“. třídílná skladba počátek genese pro klarinet, lesní roh, violu a violoncello vycházela z témbru využitých hudebních nástrojů a mimohudební inspirace druhým až čtvrtým veršem první kapitoly biblické knihy genesis. augustinová v průběhu celé kompozice využívala opakované tóny, na nichž stavěla a různě nasvěcovala souzvuky nástrojů. dle mého názoru se jednalo o poměrně jednoduchý nápad, který byl dobře využit a zpracován. oceňuji, že se autorka nesnažila zvuk díla vystavět pomocí rozšířených nástrojových technik, ale vystačila si s poměrně „běžnými“ prostředky – často také exponovala drsnější souzvuky (zvukový svět této skladby se tedy neoposlouchal tak brzy jako u moiseevy), nesnažila se příliš stylizovat do nějaké polohy a dílo vlastně ve výsledku působilo poměrně osobitě. dodávám, že ačkoliv jsem si vědom toho, že tvůrčí nápady a východiska mohou mít různé podoby, autorčin text ke skladbě mě spíše zmátl, než aby mi kompozici jakkoliv přiblížil, např.: „posluchače čeká cesta od černé barvy přes hnědou, fialovou, indigovou, rumělkovou a meruňkovou až k průsvitné žluté. jedná se o zpomalený pohled na vznik světla po božím příkazu.“
pětidílná kompozice markéty labusové z druhého místa (inspirovaná knihou filosofky alice koubové myslet z druhého místa) pro flétny, basklarinet a klavír ve mě po přečtení komentáře ke skladbě budila poměrně značná očekávání („autorka zkoumá hudbu prizmatem divadelního uvažování, vyměňuje oko režisérské za skladatelské,“). těšil jsem se na narušení standardního koncertního rámce a odvahu k vykročení jiným směrem. ve výsledku však uplatněné divadelní/performativní prvky nepůsobily příliš přesvědčivě a snad měly spíše význam pro interpretky než pro publikum. jednotlivé části mi z hudebního hlediska připadaly až příliš nesourodé, za nejzdařilejší považuji druhou a čtvrtou část. druhá část byla podmanivá svým dravým rytmem a spojením zvuku částečně preparovaného klavíru s dechy. čtvrtá část pak upoutala nostalgicky laděnými souzvuky klavíru, nicméně tato poloha se později poněkud posunula, když zbylé dvě interpretky začaly vhazovat (?) gumové míčky (?) do otevřeného klavíru, či je různě kutálet (?) na strunách a pozměňovaly tak zvuk nástroje.
dílo patrika hermana dispersed spaces (dispersed = rozptýlený) pro flétnu, klarinet, housle, klavír a marimbu díky své odlehčené faktuře, převaze vyšších rejstříků, nepravidelnému střetáváním souzvuků (klavír, marimba) a melodických linií (flétna, klarinet, housle) a rychlému tempu působilo leckdy až neoklasicistním dojmem. melodické „hemžení“ flétny, klarinetu a houslí „narušované“ klavírem a marimbou mi při poslechu do jisté míry připomínalo vortex temporum gérarda griseye (spíše konceptuálně, než že by se jednalo o nějaké konkrétní napodobení a stejný hudební materiál). tomuto dojmu pak napomohlo efektní klavírní sólo, které působilo jako zmenšenina podobné plochy ve zmíněné griseyově kompozici. hermanovo dílo na mě působilo celkově vypočítaným a uměřeným dojmem, jako kdyby autor až příliš dával najevo, že má vše pod kontrolou a nenechal hudební strukturu nikterak samostatně „rozbujet“.
michal prokop – fantazie pro flétnu
darja kukal moiseeva – calmness ii
markéta labusová – z druhého místa
jan adam gregor – studie pro osmistrunnou elektrickou kytaru
michaela augustinová – počátek genese
patrik hermann – dispersed spaces
Pozn. redakce: Text zachováváme v původní verzi bez velkých písmen na přání autora.
