- Inzerce -

Dva členové Metamkine a polévka ve Školské

V komunikačním prostoru Školská 28 se 7. června v rámci série ScreenLab této sezóny představí projekt dvou členů legendárních francouzských Metamkine: Jérôma Noetingera a Xaviera Quérela a nový sound-poetry-film projekt Marcuse Bergnera a Marka Boudy. Před a po představení se podává francouzská česneková polévka s bílým pečivem připravená Marcusem Bergnerem. Členové Metamkine Jérôme Noetinger – Xavier Quérel vystoupí se sólovými sety a společným duem. Quérel při této příležitosti představí miniaturizovanou verzi projekce na plátno o velikosti stránky A4.

Skupina Metamkine existující již od roku 1987 byla jedna z prvních na vlně živých 16mm filmových projekcí “expanded cinema”. Trio Metamkine (trio ještě doplňuje filmař Christophe Auger) jsou dlouhá léta naprostou klasikou žánru a stále vyhledávaným interpretem většiny mediálních festivalů. Zabývají se specifickou kvalitou filmové projekce – film promítají z několika zdrojů, překrývají a vrství obrazy na plátně, skládají efemérní obraz z jednotlivých světelných záblesků. Narozdíl od řady jiných obdobných seskupení pracují na samé hraně světla a tmy – obraz nepromítají, ale skutečně improvizovaně komponují. Velkým zájmem Metamkine je samotná materialita filmu a alchymistické procesy na povrchu média. Filmy trikově zpracovávají ve vlastním MTK studiu v Grenoblu, vybaveném pro složité trikové metody kopírování a experimentální chemie. Obrazová magie fantaskních obrazů v jejich případě směřuje k unikátním zážitkům vidění: stroboskopické záblesky a doznívání zrakového vjemu nám evokují obrazy, které skutečně na plátně nejsou, ale vytváříme si je díky schpnostem oka sami. K tomuto bodu spěje i práce se světelným jasem projekce. Neoslňují prvoplánově agresivní projekcí – naopak se pohybují v celém spektru naprosté tmy a oslňujícího světla. Využívají tak naši schopnost zrakového soustředění ve tmě a paradoxně docházejí k ještě intenzivnějším vizuálním zážitkům. Skupina funguje na improvizačním základě s hudebníkem Jérômem Noetingerem (pásky, elektronika) jako skutečný “band”, ve kterém je úloha obrazu a zvuku rovnocenná. Okamžiky zvuku a obrazu volně vyvstávají v čase v duchu pravidel volné improvizace společné audiovizuální skladby. U nás vystupuje skupina potřetí – naposledy sklidil soubor frentické ovace v divadle Archa v roce 2000.

Marcus Bergner (nar. 1956) je australský experimentující filmař, performer a autor fónické poesie. Zajímá se o průniky literárních a filmových forem a o archetypální koncepty oživování-animace. V Praze je Bergner znám hlavně jako člen melbournské skupiny Arf Arf (spolu s Frankem Lovecem a Marisou Stirpe) tvořící od poloviny 80.let filmy a performance založené na jazykových poetických hrách a improvizaci. V současnosti se věnuje také kreativnímu vaření a souvislostem mezi pokrmy a vysokou literaturou. V aktuálním projektu, ve kterém spolupracuje s režisérem a kytaristou Markem Boudou, využívá archivní pásky natočené se skupinou Arf Arf v 80. letech a handmade filmy Lee Smithe. Původní záznamy doplňuje improvizovaným čtením a dalšími akustickými vstupy na scéně. 

Program:

1. Polévka
2. Duo Marcus Bergner – Marek Bouda
3. Solo Jérôme Noetinger
4. Solo Xavier Quérel
5. Duo Jérôme Noetinger – Xavier Quérel


Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.