S radikální kreativitou páchalo kvarteto E Converso uměleckou sebevraždu už před čtyřmi roky debutem Konspirační teorie; ostatně saxofonista Michal Wróblewski tak činí v každém projektu, kde je vůdčím duchem. A zaplaťpánbů za to. V loňském roce jeho norskému triu KIAP vydal první album taktéž východoslovenský label Hevhetia; budiž jim za to vyjádřen můj dík, protože takový power-jazz aby našinec pohledal. V souboru E Converso, kde je Wróblewski taktéž autorem většiny repertoáru, je přímočaře nadupaný jazz rozpuštěn ve volnějších strukturách a sycen z různých stran free-jazzem, volnou improvizací, soudobou vážnou hudbou i hudbou populární. Ale není to dort pejska a kočičky, neboť každá ze třinácti skladeb na bezmála hodinové ploše má svoji jedinečnou tvář, a dohromady tvoří sevřenou kolekci šťavnaté instrumentální hudby, v níž kvarteto posunuje hranice současného jazzu. Samozřejmě, dělá to spousta jiných, můžete namítnout, ale ti většinou hranice překračují – a to je podstatný rozdíl. Mimochodem – na královéhradeckém festivalu Jazz Goes To Town v roce 2016 se E Converso představilo v projektu Workohology, v němž hrálo společně se smyčcovým Kvintesence Quartet. Ani v nejmenším detailu to nebyl slepenec, tím méně na efekt; muzikanti z různých hájemství vytvořili vzrušující a srozumitelný hudební útvar, kde nic nevyčnívalo, nebodalo, nekřesalo o sebe, ani se nepodbízelo…
Ale zpět k novince. Tentokrát byla natočena živě, a to na koncertech v brněnském klubu Alterna a pražském Jazz Docku. Dvojdílný titul se vztahuje ke stejnojmenným kompozicím, jež tvoří něco jako brněnskou a pražskou část alba, což má význam pouze pro příslušné patrioty; už je vidím, jak se přou o tom, která je lepší. Neodpustím si poznámku, že úplně hloupě. Jako vždy…
Wróblewski se nechal slyšet, že skladby byly napsány s tím, že budou realizovány na koncertě, nikoli studiově. Proto je nový repertoár více rozvolněný, tudíž tvárnější než dříve; zároveň se lépe vyprofilovali jednotliví aktéři. Rytmika je razantní, postavená na výrazných, hutných riffech kontrabasu či baskytary, takže slouží jako tmel. Bicí velmi rády vybuchují či rozkvétají, takže rytmický spodek tepe jako soustava srdečních svalů; bubeník Jan Chalupa se blýskne také excelentním sólem hned v úvodním tracku Barbaroids. Basák Vladimír Micenko se ovšem nenechal též zahanbit a obvzláště kontrabasová erupce v Realistickém mysliteli je strhující. V eklektické kytarové hře Jana Piskláka slyšíte grunge a jazz-rock vedle neidiomatických pasáží či noise a elektroakustických ponorů (Radikální kreativita), též lze vystopovat výrazivo a postupy Franka Zappy (Realistický myslitel), Roberta Frippa (Lidská kráva) či Elliota Sharpa nebo Freda Frithe (Hyeny, Malá parta). Často hraje unisono či v kontrapunktu se saxofonem motivy a melodie, společně zároveň určují dynamickou proměnlivost, intenzitu zvuku a gradaci skladby. Altsaxofonová hra Michala Wróblewského je jakousi esencí zrozenou ze vzrušujícího křížení Ornetta Colemana a Johna Zorna. Nejen ve způsobu frázování, nahazování a opracování riffů, motivů a melodií, ale především v jejich rozvíjení či naopak rozbíjení. Tu dostane navrch colemanovsky free-jazzová estettika, jako ve skladbách Elektro svink a Umělecká sebevražda, onde blízkovýchodními nebo židovskými inspiracemi sycená expresivita v mistrně vystavěných kompozicích Absurd, tvářící se zpočátku jako balada, Essence, zvláště v úvodním sóle (dlouhém 2:20), a závěrečné, kvazitaneční Kožmaker.
Mám jen takovou upřímně míněnou otázku (nikoli škodolibou, jak by se mohlo jevit): Kam takovou muziku chcete ještě vystupňovat? Ale něco mi napovídá, že mne ještě dokážete překvapit…
E Converso: Umělecká sebevražda – Radikální kreativita
Hevhetia (https://www.hevhetia.sk/Hevhetia)