Novinka berlínské pětice je opět o notný krok dále od ryčné proslulosti hroutících se novostaveb. Již o minulém albu Silence Is Sexy se dalo hovořit jako o tichém a introvertním, ve srovnání s Perpetuem Mobile však působí jako pestrobarevný kaleidoskop. Tím nechci hanět, ale upozornit, že k ocenění půvabů předkládaného díla je třeba určitá dávka trpělivosti.
Zpočátku totiž nezní moc pestře. Zvukový arzenál je omezen na nejnutnější doprovod většinou kratších písní, v práci s kovy, plastovými perkusemi a baskytarou skupina používá léty ověřené postupy, zde navíc značně zjednodušené (zejména v případě kovů, z nichž skupina vzala na milost pouze ty s vyšším a zastřeným zvukem). Novinkou je vysoká míra použití volně vrstvených ruchů bez rytmickomelodické funkce. Píseň Boreas se skládá pouze z nich, v několika dalších skladbách mají funkci kratších meziher.
Zpěvák Blixa Bargeld se na většině alba staví téměř do pozice šansoniéra a je to především jeho projev a texty (až na jedinou výjimku v němčině), co albu dodává podmanivost. Jeho čtyři spoluhráči jako by se na většině z tuctu písní dobrovolně pasovali do role doprovodných hudebníků. Zejména kytarista Jochen Arbeit buď příliš často absentuje nebo zvuk nástroje zkresluje do “nekytarové” podoby (obal promo CD je bohužel skoupý na údaje). Nastíněný poměr sil je v diskografii Einstürzende Neubauten novinkou, až dosud byli příkladnou jednotkou o pěti stejně silných hlasech.
Zastavme se u několika písní. Titulní čtrnáctiminutová skladba je přes svou stopáž potenciálně největším hitem alba, čehož si je skupina dobře vědoma, neboť ji ve zkrácené verzi (radio edit) vydala i jako pilotní singl. Kombinace pestrých kovových rytmů, rockově chytlavé baskytary a telefonním efektem zpracovaného, folkově odtažitého zpěvu (text pojednává o nekonečném cestování při turné – “od A k B kvůli lásce”) a “tradicionalistických” hluků v pozadí je z celé desky tím nejrazantnějším. To následující, velejemná Ein leichtes leises Säuseln překvapí tím, že jsou v ní použity pouze klávesy (patrně nějaké analogové varhany) a tichý šum. Selbsportrait mit Kater je dalším z Bargeldových “sebezpytných” textů – po cestě probdělými nocemi unavenou centrální nervovou soustavou (ZNS) a záznamu úvah z 12305. noci autorova života je tu autoportrét s kocovinou. V něm Bargeld dochází k názoru, že tak špatně jako jemu nyní musí být celému vesmíru a že život na jiných planetách je obtížný. Tupý rytmus doprovodu je jen na místě, finále skladby připomene starší Dingsaller. Devítiminutová Ein seltener Vogel se odvíjí od moc pěkného zvonění perkusí a po celou dobu velmi zdařile a přitom nenápadně graduje. Instrumentální Ozean und Brandung je založena na podobnosti zvuků zmíněných živlů. Ostatní písně jsou krátké, hloubavé a v historii skupiny patří k tomu nejjemnějšímu.
Jestliže na předcházejících dvou albech Ende Neu a Silence Is Sexy skupina prokázala, že umí bez ztráty kvality a zvukové výlučnosti tvořit de facto popové písně, na novince jde ještě dál, hlouběji a ukázněněji k podstatě písňové tvorby. To, co zmíněná dvojice desek představila jako stylovou změnu (danou postupným vývojem), nyní získalo zatím nejhlubší