- Inzerce -

Erkki Kurenniemi 1941 – 2017

Po dlouhé nemoci ve věku 75 let, zesnul 1. května v helsinské nemocnici Erkki Kurenniemi, finský pionýr elektronické hudby. Byl nejen skladatelem, ale také filmovým tvůrcem, výtvarníkem a vynálezcem; mimochodem stvořil jeden z prvních digitálních syntezárorů na světě. V roce 1973 navrhl první micro-computer, DIS-System. Tento ve světě relativně neznámý hudební tvůrce vstoupil do širšího povědomí až díky multimediálnímu festivalu Avanto v Helsinkách v roce 2002, kdy legendární Pan Sonic hráli výhradně na originální elektronické nástrojeh od Kurenniemiho. Ten samý rok pak na značce Love Records vychází kolekce jeho raných nahrávek a filmař Mika Taanila o něm natočil dokument s příznačným názvem The Future Is Not What It Used To Be…

Erkki Kurenniemi se narodil ve městě Hämeenlinna 10. července 1941. Již v polovině 50. let sestavil ve školním podkroví své první studio elektronické hudby. V letech 1962-74 pracoval v helsinském Oddělení muzikologie, kde vybudoval elektronické studio, vybavené tehdy začínajícími magnetofony Telefunken. Zde vznikla v roce 1963 jeho první kompozice On/Off, inspirovaná zvuky elektrárny. Točil také experimentální 16mm filmy (celkem jich je čtrnáct) o přírodě, sexu a technologii. Předvídal dobu, kdy se lidské tělo propojí se stroji. V roce 1982 si zapsal do deníku: Mám doma ten počítač už dvacet měsíců. Během této doby se stal mojí součástí (nebo já jeho)… Vytvořil celou řadu syntezátorů DIMI, inspirován vidinou bio-hudby a tvořivé lidské interakce. Některé převádí mozkové vlny do hudby, jiné využívají lidských doteků, např. milostných.

V devadesátých letech se zabýval matematickými teoriemi hudby, psal vědecké články o výpočetní technice, vyučoval, vyvíjel robotické systémy a navrhoval průmyslovou automatizaci. V roce 2000 se vrátil k hudbě, spolupracoval s Thomasem Carlssonem na nové verzi DIMI. V roce 2003 obdržel Finskou cenu Ministerstva školství a kultury. Jeho záznamy a teoretické i hudební práce jsou k dispozici v Ústředním uměleckém archívu Finské národní galerie.

Mimochodem HIS Voice již o Kurenniemim psal, když Tomáš Procházka recenzoval jeho nahrávky z let 1963-75, tvořící 2LP kompilaci Rules, vydanou v roce 2012.

 

 


Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.

Mihotání Lizy Lim

Extatické zakoušení v hudbě australské skladatelky.

Opery na tenise i v hotelu

Sedm novinek se chystá na New Opera Days Ostrava.