Ernesto Diaz-Infante: Civilian Life
Pax Recordings (www.paxrecordings.com)
Mexický kytarista žijící v San Franciscu to s názvem svého alba asi myslel trochu jinak, já ovšem oceňuji, že je tahle slovka dokonale civilní a neokázalá, o to působivější. Hudba na ní obsažená si žije vlastním životem plným vnitřního klidu a bez potřeby velkých gest kytarových virtuózů zamořujících svět rocku a jazzu upřednostňováním exhibice před hledáním pregnantního výrazu. Ernesto Diaz-Infante se na svých albech nepředvádí a přes všechnu pestrost a občasnou zvukovou monumentálnost ani na okamžik nezbourá intimně přívětivou atmosféru.
CD Civilian Life je tak trochu deníkovou poctou San Franciscu. Diaz zde hraje na akustickou kytaru, akustické i ozvučené bajo sexto (tradiční mexickou šestistrunnou basovou kytaru), občas se ale ke slovu dostane i jeho hlas, zpívající mísa a elektrická tampura. Stručné field recordings stejně jako názvy několika kompozic (Yerba Buena, Palais Idéal) zasazující vznik alba do konkrétního časoprostoru. Nahrávalo se na minidisk v podzemce, v parku, doma i ve studiu.
Síla alba tkví v jednoduchosti – kytary jsou téměř bezezbytku rozeznívány rytmickým „drhnutím“ přes všechny struny a znějí opravdu „zblízka“, čímž Diaz dosahuje doslova taktilního účinku. V repeticích nebohatých na variace díky takovému přístupu ke hře a způsobu nahrávání dokonale vynikne struktura zvuku – nic není vypulírováno, naopak, Diaz nám servíruje pěkně zrnité momentky. Občas v podobě dlouhých zvukových bloků, jinde v podobě subtilních miniatur prokládaných zvuky genia loci. Uměřenost je zde evidentně plodem zásnub času a mistrovství ořezat vše nepotřebné.
Welcome to San Francisco, jmenuje se úvodní půlminutový zvukový úlovek. San Francisco miluji a Diazovo album mi je zvláštním způsobem, o to přesněji a plastičtěji evokovalo. Takže se přidávám k hlasu paní v podzemce: vítejte.
