Ezop a já

  

Tuto neděli, 17. dubna, se v pražském Café v lese uskuteční vystoupení jednoznačně výjimečné. Saxofonista kapely The Plastic People Of The Universe, Vráťa Brabenec, zde společně s básníkem a  novinářem Ondřejem Mrázkem (Literární noviny) zazpívají za klavírního doprovodu Michala Špíny vybrané písně od slavného autorského teamu Jaroslav Ježek – Jiří Voskovec – Jan Werich. Spojení Brabence zpívajícího levicově orientované texty prvorepublikových avantgardistů vtipně rozostřuje dnes jinak příliš černobíle zpolitizovaný pohled na český underground.

Program nazvaný Lidi na lidi jsou jako saně je dalším pokračováním projektu Živé Literárky. Shodou okolností jsem byl přímým svědkem části zkoušky tohoto ansámblu – nácviku písně Kat a blázen – a návštěvu premiérového koncertu mohu osobně doporučit. V jistém ohledu ale nepůjde o překvapení. Interpretace písní Osvobozeného divadla v podání těchto aktérů se rozhodně nezařadí mezi ty nejobskurnější, které česká hudba v historii přinesla. Připomenout stačí kapely, jako je Lucie a jejich verze Klobouku ve křoví nebo třeba Cocotte Minute s poměrně neuvěřitelnou verzí pochodu Hej, pane králi.