Fartbarf: Dirty Power
Kapela s ne zrovna lákavým názvem (v češtině zhruba něco jako Prdy a Blitky), vydává svůj dlouhohrající debut své “post-neadrtálské” EDM. Zdá se, že neandrtálství začíná frčet, patrně jako výraz odboje vůči zvlčilému kmeni Sapiens, který zamořil planetu exhalacemi a přístroji s dotykovými displeji. Trio amerických postneandrtálců vybavených k živému hraní kolozubými maskami s nadočnicovými oblouky, se důsledně drží presapientní analogové linie. Obsazení tvoří živá bicí souprava, analogové syntezátory a modulovaný zpěv. Výsledkem je mix zábavného rukodělného EDM a sofistikovaného syntezátorového punku. Na EDM je to, pravda, trochu moc ruční práce a na punk je zase výsledek trochu moc čistý, ale jinak se debutu Fartbarf nedá upřít drive a jistá zajímavá sveřepost. Souhra bicích a syntezátorů je bezchybná, zvuk bicích je masivní a vpravdě analogový. Nade vším se vznáší povznesený vokodérový vokál, který je bohužel od zbytku hudby jaksi odtržený, snad je to přirozenou kvalitou takto upraveného hlasu, snad je to nedostatkem mixu. Každopádně je hlas tím nejslabším článkem celého tria. Ale snad je to také tím, že neandrtálcům téměř chyběla brada a jejich lícní svaly byly vůči těm našim příliš hrubé. Již od dětství například vím, že neandrtálec by nemohl vyslovit větu: “Pabouk má cukr vzadu.”
Shrnutí: Fartbarf naznačí velký potenciál, který ale ve výsledku nepromění v nic jiného než zručně instrumentovanou přímočarou taneční hudbu. Projektu by neuškodilo trochu analogové špíny, ne jen zvukový purismus, ale trochu psychedelických zvuků a lofi koření. Části, kde hudbě nepanuje bublavý vokodér, patří k těm lepším, a paradoxně také k těm tanečnějším, např. hymnická Hero of Time.
