Fenster: Bones
Morr Music (https://www.morrmusic.com)
Debutové album Berlínských Fenster, které vyšlo u Morr Music pod názvem Bones, vzniklo údajně ještě před tím, než mělo trio první živý koncert. Což se možná odráží na domáckém a klidném zvuku alba, které někteří publicisté rovnou hází do škatulky “bedroom pop”. Bones je album plné nostalgických melodií, na kost ohlodaných bicích a celkově potemnělého, jakoby analogového zvuku, kořeněného tu a tam hlubokými reverby a chroptícím delayem s ořezanými výškami. Většina písní se nese v duchu alternativního popu, leckde si povšimneme inspirace například Fleet Foxes, Animal Collective nebo třeba Velvet Underground, na které si nelze nevzpomenout v souvislosti s bicími doprovody na albu.
Na postu zpěváka se střídají Jonathan Jarzyna a JJ Weihl, čímž se album v podstatě dělí na mužskou a ženskou polovinu, které se jen zřídkakdy protnou ve společném zpěvu, jako například v hymnickém Spring Break. Vokál JJ Weihl má větší lehkost a nevzbuzuje dojem, že vlastně posloucháme popovou skupinu, což se naopak v interpretaci Jonathana Jarzyny často projeví. Proti lehce ospalému a jemně nakřáplému zpěvu JJ Weihl se Jarzyna snaží sofistikovaně klenout melodie a je při tom snad až příliš korektní. Výjimku tvoří například skočná úvodní skladba alba Oh,Canyon, ve které obalí svůj hlas do chlupatého zkreslení a poháněn frenetickou tamburínou vykouzlí chytlavý hit alternativního písničkářství, který poněkud připomene Animal Collective, Tune Yards v drobnostech například i Micachu. Upozaděné a rozcuchané sbory JJ Weihl jsou zážitkem pro posluchačovo ucho. Asi největší hit alba.
Z poněkud rozjásaného úvodu se přesouváme hlouběji do světa tria Fenster, který je vyplněn spíše melancholií a nostalgií a který plnou vahou spočívá na minimalistických doprovodech dobře čitelných nástrojů-úsporných bicích, elektrické kytaře, minimalistické base a tu a tam se objevivších starožitných klávesách. Sem tam se v instrumentaci objeví i banjo, ale uprostřed potemnělého zvukového světa nástrojů obalených v delikátní temnotě lampových preampů a páskových delayů působí občas protivně špičatě a trochu rušivě vyčuhuje z mixu. Z celé nahrávky občas v tom dobrém slova smyslu vyčnívá akustická lahůdka typu balady 2.7 XO 17 s lakonickou basou, stručnou kytarou a ojedinělými ránami do bubnu, které tvoří zvláštně děravý podklad podepírající delikátní (a delikátně zvukově ošetřený) vokál JJ Weihl. Překvapení se posluchač dočká také na konci poslední skladby Gespenster, kde v závěru náhle vytryskne mohutný pěvecký sbor, který řízným chorusem celou desku ukončí, snad poněkud příliš razantně.
Bones je zádumčivá a temná, nikoliv však depresivní deska se zajímavým zvukem naplněným lampovou saturací, jehož zajímavost ještě zvyšuje to, že občas není zdaleka bezchybný.
