Flying Lotus: Until The Quiet Comes

  

Flying Lotus: Until The Quiet Comes

Brainfeeder (https://www.brainfeedersite.com)

 

Z kritiky do nebes vynášeného nejnovějšího alba Stevena Ellisona aka Flying Lotus jsem měl rozporuplný dojem a chvíli mi trvalo zjistit, co vlastně poslouchám. Na první poslech jde o divný nu-jazz se zkreslenými zvuky a poměrně agresivními beaty, které ovšem svádí marný boj s cukrkandlovým cinkáním elektrického piana v neustálých rozkladech libozvučných akordů. Když do toho občas zapěje vysoulovaným hlasem jazzová diva,  nejsem zprvu na pochybách, že poslouchám “hezké” album. S tou “hezkostí” to není ovšem tak úplně jednoduché. Občas trochu zdivočí a vládu převezmou divné beaty (Heaven), ve nichž se zdá, že místo velkého bubnu se nahrávala kartonová krabice, a které jsou většinou divně zkreslené, přebuzené, nepatřičně naddimenzované a občas se dokonce jeví jako nahrané do pásu, na němž si pak zvukový technik zatančil čardáš. Občas se skladba hned na začátku propadne do zvláštního blábolení a nevybředne z něho až do konce (Tiny Tortures). Mnohé z osmnácti tracků na albu jsou drobnosti zvící minuty a půl, a pokud je člověk vnímá jako ukončené skladby, působí jaksi útržkovitě. Při poslechu celého alba se nicméně snadno spojují do větších celků. Lunatickou blábolivost střídají soulové balady a občas se mezi to vloží skladba typu Putty Boy Strut – podivuhodná miniatura s roztodivným kníkavým tématem, která je pryč dříve, než se posluchač rozkouká.

Ve skladbě Nightcaller na nás Flying Lotus vypustí klávesové FM zvuky, vytleskávaný rytmus, arpeggia v pozadí a divně zkreslené a křupavé zvuky. Ztripovaný lounge, nahraný na nějaký nefungující přístroj, který se snaží zachovat fazónu. Jedna z nejzajímavějších skladeb, náladou poněkud připomínající desku Jamese Ferrara Far Side Virtual.

Zajímavé jsou warpované basové linky (skvělá basa v Hunger), notoricky známý “abletonový” zvuk je tu použit velmi vtipně. Kombinaci koktavé basy s nakřáplými bicími a útržky stringů mizejících v nekonečném dozvuku je dostatečně zajímavá, aby vás svedla k druhému poslechu. A během skladby me Yesterday si možná půjdete zkontrolovat, jestli se ve vašem mp3 přehrávači nenamotala kazeta. Divné zvuky zde nejsou obnošené a pěkně se pojí s dekonstruovanou popovou skladbou.

Na desce hostují taková jména jako Erykah Badu nebo Thom Yorke. Yorke nezklame ani nepřekvapí v elegantním a politicky korektním psychelickém kousku Electric Candyman a Erykah Badu nic nepokazí a prozpívá se v písni See Thru To U až kamsi do atmosféry filmu Tajemný hrad v Karpatech. Nejsladší ze všech vokalistů je pravděpodobně Laura Darlington, jednu z nejpopovějších skladeb ovšem na albu přednese  Thundercat – je jí DMT Song, která připomene zvuk třeba takových Four Hero.

O co je Flying Lotus sladší v nu-jazzových/lounge/soulových skladbách, o to víc operuje s nestandardně ošklivými zvuky v podivně nevyhraněných hudebních miniaturách. Soulové hity mě neuchvátily a z ostatních skladeb mám příjemný pocit, poučení jak kreativně přemýšlet a nebojácně konat při práci se softwarem Ableton Live. Skladba, která poněkud vyčnívá z celého alba se jmenuje Nightcaller. Určitě vám stojí za poslech.