- Inzerce -

Hans Abrahamsen: Schnee

Winter & Winter (www.winterandwinter.com)

Distribuce: 2HP (www.arta.cz)

Jakmile jsem viděl obálku aktuálního CD dánského skladatele Hanse Abrahamsena (1952) s názvem Schnee, které vyšlo příznačně u vydavatelství Winter&Winter, vybavila se mi v hlavě jiná „sněžná“ skladba – Snowpiece Howarda Skemptona. A tomuto srovnání jsem se nemohl ubránit ani při  poslechu nahrávky Abrahamsenova bezmála hodinového komorního díla v  podání Ensemble Recherche.

V roce 2006 vznikla jako samostatná kompozice první část díla, totiž první dvojice kánonů. Dokomponováním dalších sedmi částí vznikla v roce 2008 skladba složená z pěti dvojic kánonů a tří intermezz. V každém páru Abrahamsen zpracovává jeden hudební motivek, který si často vypůjčuje z  hudby svých předchůdců (Bach, Mozart). Bachovsky znějící melodii klavíru v první půli prvního kánonu doplňuje pravidelná pulsace šustění a  skřípání smyčců, druhá část tohoto čísla zpracovává stejné téma ovšem v  obsazení pro celý ansámbl, který je rozdělen do dvou skupin (první skupina – housle, viola, violoncello, klavír; druhá skupina – hoboj, klarinet, flétna, klavír), mezi nimiž je umístěn perkusionista. Abrahamsen se zde dle svých slov pokouší pomocí dvojího různého zpracování téhož tématu zprostředkovat „trojrozměrný“ hudební zážitek, pohled na hudbu ze „třetí“ strany. Výsledkem tohoto snažení si však nejsem jist. Zřejmě zůstanu u zažitého označení pro různé zpracování identického materiálu – variace.

První dvě části, tedy Canon 1A Ruhig aber beweglichCanon 1B Fast immer zart und still vznikly, jak už bylo řečeno, jako samostatná kompozice a v kontextu zbytku alba je to také slyšet. Po zvukově velmi kompaktním a hudebně působivém úvodu se CD od Canonu 2 postupně vyčerpává a pracuje výrazněji s prostým, téměř minimalistickým opakováním frází a zdá se, že funguje jiným způsobem než úvodní část kompozice.

Právě Canon 1 je nejsilnější částí CD, a právě zde se mi vyjevuje nejsilněji analogie s dílem Howarda Skemptona. Oba generačně spříznění autoři jsou řazeni do škatulky tzv. „new simplicity“, ačkoli o  zakladateli Scratch Orchestra slýcháme mnohem častěji. Autorům new simplicity je společná určitá míra naivity, ale právě tato zdánlivá neumělost činí jejich díla působivými a emotivními. V Abrahamsenově případě jsem takový přístup v některých pasážích postrádal. Přesto dílo jakožto celek stojí za poslech, stejně jako kvalitní nahrávka suverénního provedení Ensemble Recherche.


Výlet do Vaxjö

O Nattramnovi, mýtotvornosti a prasečích nožkách.

David Thomas 1953–2025

Hovnajs. Odešel frontman Pere Ubu, zlý dědek amerického rocku.

Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky

S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.

Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.