Letos si jazzový svět připomíná sté výročí narození Charlese Minguse, jedné z nejzásadnějších osobností moderního jazzu, a tak není divu, že se k němu mnozí současní hudebníci vrací. Dlouho k němu jako k největšímu vzoru vzhlížel také chicagský kontrabasista Ethan Philion, než našel odvahu uchopit některé jeho ikonické skladby na svém debutovém albu příznačně nazvaném Meditations on Mingus.
Mingusova neobyčejně fyzická technika kontrabasové hry, jeho komunikativní styl coby kapelníka, zájem o prolínání kompozice a improvizace či nekompromisní antirasistické postoje promítající se zhusta do jeho kompozic, to vše se nesmazatelně vrylo do jazzové hudby i po jeho předčasné smrti v roce 1979 ve věku pouhých 56 let. Osudovou se mu stala amyotrofická laterální skleróza (ALS), což je nevyléčitelné onemocnění mozku a míchy, jež způsobuje postupné odumírání buběk centrální mozkové soustavy, které ovládají svalové pohyby. Dochází k oslabování svalů a následně k celkové nehybnosti. Mingus setrvával na pódiu či ve studiu do poslední možné chvíle, byť už potom na kontrabas (či občas piano) hrát nemohl.
Charles Mingus je stále živým umělcem, což dokázal i loňský ročník festivalu Jazz Goes To Town, který se v posledních letech zaměřuje především na současný progresivní a experimentální jazz. Pražský improvizační orchestr s hostujícím Axelem Dörnerem zde na nezapomenutelném koncertě v královéhradeckém Studiu Beseda re-interpretovali některé Mingusovy kompozice. Včetně Pithecanthropus Erectus a Prayer for Possive Resistance, jež najdeme i na tomto recenzovaném albu Ethana Philiona, první nahrávce pod jeho jménem vydané na konci srpna v roce stého výročí Mingusova narození (to připadá na datum 22.4.1922).
Více než šestasedmdesátiminutové album obsahuje osm skladeb v podání desetičlenného ansámblu a v aranžích Philiona. Ten k tomu říká: „Mým cílem bylo sestavit kolekci Mingusových kousků, které vypovídají o současném dění. Jejich tématy jsou rasismus, předsudky, hledání identity, ekonomická nerovnost, pro dnešní svět stále aktuální. Tyto skladby vyzývají posluchače, aby se zamysleli nad pokračující schopností lidstava páchat zlo. Ale jsou také výzvou k přijetí, respektu, lásce, porozumění, společenství, svobodě – prosbě o ukončení zla a nenávisti v člověku.“ V Philionově ansámblu kromě lídra-kontrabasisty hrají další špičkoví hudebníci z oblasti Chicaga: Russ Johnson a Victor Garcia na trubku, Norman Palm a Brendan Whalen na trombon, na saxofony Rajiv Halim (alt), Geof Bradfield (tenor, basklarinet, flétna) a Max Bessesen (tenor, alt, flétna), Alexis Lombre s pianem a Dana Hall na bicí.
Philion přistoupil k mingusovskému materiálu třemi způsoby. Ve třech skladbách zachovává původní strukturu i texturu, ale orchestroval je samozřejmě pro deset instrumentalistů. Jde o úvodní Once Upon a Time There Was a Holding Corporation Called Old America (z alba At UCLA, 1965), jež začíná kánonem a přes taneční pulsaci směřuje až k free jazzu a bigbandové energii, Haitian Fight Song (album The Clown, 1957), již autor charakterizoval jako „triumf svobody tváří v tvář pronásledování“ a nezapře v sobě africké kořeny, a Pithecanthropus Erectus se vzrušujícími freejazzovými vpády. K titulní skladbě stejnojmenného LP z roku 1956 přidal Mingus mimochodem báseň, zobrazující vzestup člověka od jeho hominidských kořenů k předpokládanému pádu v důsledku nevyhnutelné emancipace těch, které zotročil ve své chamtivosti a touze po moci. Další tři skladby jsou v podstatě kompozity, kde Philion užil detaily z řady Mingusových verzí. Prayer for Passive Resistance (z Pre Bird, 1960) je gradovanou harbopovou jízdou snů (s výtečnou sólovou altkou Rajiva Halima), patnáctiminutová Meditation for a Pair of Wire Cutters (Right Now: Live at the Jazz Workshop, 1966) mísí minimalismus, soudobou vážnou hudbu, vrstevnatou zvukomalbu, dravost sólových chorusů basklarinetu (zde Geof Bradfield vyvolává ducha Erica Dolphyho), piana a dvou trombonů v souboji či hardbopovou proměnlivost až ke strhující zběsilosti, Better Git It In Your Soul (Mingus Ah Um, 1959), která album uzavírá, bobtná bluesovou energií. Dvě skladby pak obsahují Philionův autorský materiál. Self Portrait In 3 Colors (Mingus Ah Um) je rozevlátou a pozvolna gradovanou baladou s výraznými témbry dechových nástrojů (a skvostným chorusem trumpetisty Russe Johnsona), Remember Rockefeller at Attica (Changes One, 1975) představuje pozoruhodnou směs melodického hard bopu a pochodové dechovky. Skladba reflektuje již z odstupu ony tragické nepokoje ve věznici Attica v roce 1971, kdy státu New York vládnul guvernér Nelson Rockefeller. Vyznívá ani ne tak odlehčeně, jak by se mohlo na první poslech zdát, jako spíš ironicky, posměšně; na rozdíl od naléhavosti skladby Attica minimalisty Frederica Rzewského zkomponované o dva roky dříve. Charles Mingus forever!
Ethan Philion: Meditations on Mingus
Sunnyside Records https://www.sunnysiderecords.com/