- Inzerce -

Ingo Bellmann (1949-2012)

V pátek 13.7. t.r. náhle zemřel zakládající člen skupiny Jablkoň, Ingo Bellmann. „Je autorem nebo spoluautorem velké části jablkoňského repertoáru a významně ovlivnil specifický sound a hudební směr, který skupinu proslavil,“ píše se v tiskové zprávě podepsané leaderem jablkoně Michalem Němcem. „I když v kapele už 15 let přímo nehrál, stále to byl výborný kytarista a hlavně skladatel. Jeho svérázné muzikanství se projevuje na všech albech, které kdy skupina Jablkoň natočila. Několik jeho skladeb se objeví i na novém CD, které se teprve připravuje k vydání. Další hodiny jeho nahrávek nejrůznějších nápadů, motivů a improvizací teprve čekají na zpracování.

Ingo Bellmann pocházel ze starého rodu, jehož jméno nosili i známe osobnosti, např. švédský básník, pražský zvonař, či mecenáš výtvarného umění. Narodil se roku 1949 v Praze, kde vystudoval ČVUT (s titulem Ing.), ale i kytaru u profesora Milana Tesaře. Většinu svého života pak dělil mezi obchod (v současnosti byl obchodním ředitelem Syntea software group) a hudbu. Vždy byl zvyklý dělat všechno s plným nasazením, na nejvyšší obrátky. Tak, aby  toho dokázal stihnout co nejvíce. To bohužel platilo jen do nešťastného dne „pátku třináctého „. K bohatě naplněnému životu Ingo Bellmanna neodmyslitelně patřil i sport, a právě při sportování se jeho srdce i život definitivně zastavily.“

Ingo Bellmann v Jablkoni působil do poloviny devadesátých let, nahrál s ní tedy mimo jiné stěžejní alba Devátá vlnaBaba Aga. Hravě avantgardní Jablkoň, v jejímž zvuku se folk a jazz míchaly s klasikou a svérázně poetickým humorem, odkryl(a) svou písničkářskou tvář až po jeho odchodu, na CD příznačně nazvaném Písničky. Ingo Bellmann se prý do písní pouštět nechtěl, neboť je považoval za „královský“ žánr a nebyl si jist, že „je hoden“ – tak nějak to v nějakém rozhovoru kdysi řekl Michal Němec. Na Písničkách má ale Ingo Bellmann hezké kousky hned dva…


Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.