- Inzerce -

Jan Faix – Spacosh: Problem

Pražský netlabel Signals from Arkaim uveřejnil nahrávku Problem, za kterou stojí zakladatel labelu Jan Faix a kytarista Spacosh, známý z projektů Between the Planets nebo Sousedi. Nic víc než obsazení se z informací na stránce labelu nedozvíme, takže nám tentokrát místo obligátního příběhu musí stačit jen hudba.

Ve skladbě Ego slyšíme dvě jasně oddělené zvukové barvy – kytarovou a klávesově-elektronickou. Kytara hraje na harmonickou strunu, v pozadí staví ambientní prostory a je tu z obou nástrojů ten výrazně dramatičtější, kdežto klávesy zde zastupují spíše jakýsi rozkladný element, nervózně bublají, škytají a sípají. V druhé půli skladby se obě zvukové polohy více sbližují, jak se oba instrumenty dostávají od svých extrémních poloh více do středu, kde se pokouší nalézt společnou řeč. V poslední čtvrtině skladby se dostaneme až ke kytarovému dronu, který ale po krátkém harmonickém intermezzu opět rozloží podivná korozivní elektronika.

Další a o poznání víc vyšinuté zvuky otevřou druhou skladbu nazvanou Society. Hudba je zde více vrstevnatá, předpokládám, že Spacosh tu obsluhuje i syntezátory. Skladba přeskakuje do miniaturních motivů, jako by občas přeskočila drážka, jednotlivé vrstvy se po sobě nesourodě kloužou, tu a tam vyskočí kytarový motivek, do toho jakési klávesové čiřikání, to vše se pokouší držet jakýsi vytleskávaný beat, k tomu všemu přidejte klávesovou náladičku, kterou by Martin Kratochvíl mohl v 80. letech podkreslit nějaký pěkný dokumentární film. A ještě trochu flangeru, do toho zvuky jako z opravy transformátoru, která se nějak nedaří, a trochu roztomilých klávesových motivů, které se patrně ztratily a opět našly v jiné skladbě.

Zatímco během první kompozice to vypadá, že oba spoluhráči drželi spíše své tradiční pozice a svým způsobem si “vedou svou”, v druhé skladbě najdou společnou řeč v nervózní útržkovité hudbě, plné zábavných somnambulních melodií a podivného pletiva klávesových zvuků, které rezignovaly na ušlechtilost a ze kterých oba pánové vytvoří soundtrack vhodný k podvečerní lobotomii nebo jiné rozverné autodestrukční činnosti. Škoda, že zúčastnění hudebníci byli jen dva, skladbu Society si dovedu představit nahranou za pomoci několika dalších instrumentalistů. Schizofrenické krásno by dostoupilo vrcholu.

 

Jan Faix – Spacosh: Problem

Signals from Arkaim (https://signalsfromarkaim.blogspot.cz)


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.