Intenzita, s jakou se do současných podob experimentální hudby vrací ozvuky new age, je na první poslech možná nepochopitelná – můžeme se jenom dohadovat, jestli za potřebou obklopovat se esoterickými samply a procházet kýčovité zvukové krajiny stojí krize ateismu nebo znechucenost z materiálního světa zacykleného v nefunkčních kruzích konzumního způsobu života. Možná eskapismus jako univerzální odpověď na všechno.
Faktem rozhodně zůstává, že jedním z nejsilnějších směrů současného experimentálního hip hopu je právě kombinace kazatelského rapování a vzdušných synťáků – třeba v podání největšího hvězdy tohoto mikrožánru, rapera, který si říká Lil B. Ten prolomil dlouhými roky ztvrdlé ledy konvenčního rapu a odpálil se na výsluní okrajového hip hopu právě intimními litaniemi s náznaky duchovního ambientu.
Rapování je ale jenom jednou stránkou a produkce hudebních podkladů tou druhou – často dokonce důležitější. Lil B se stal opravdu známou postavou teprve se skladbou I’m God, kterou produkoval třiadvacetiletý hudebník z New Jersey Mike Volpe vystupující pod jménem Clams Casino.
Clams Casino pochází z hudebnické rodiny, od šesti let hraje na bicí, posledních deset let zase chrlí desítky a desítky elektronických skladeb, mashupů, remixů a vysamplovaných fragmentů více méně čehokoliv, co mu přijde pod ruku. Jeho první oficiální release, mixtape Instrumentals, nedávno vyšel na respektovaném manchesterském labelu Type Records – předcházely mu ovšem dlouhé roky snahy o pozornost hudební scény.
Mike Volpe se totiž před zhruba pěti lety rozhodl, že bude obesílat svoje oblíbené MCs na (tehdy ještě funkčním) portálu MySpace a nabídne svoje elektronické podklady doslova “každému, kdo odpoví”. Odpověděl i zmíněný Lil B a klíčová spolupráce byla na světě. Právě ve dvojici s tímto enigmatickým raperem totiž pořádně vyšlo na povrch, jakým způsobem Clams Casino pracuje.
Nejčastěji je to metodou chopování, tedy protahování a kroucení už existujících zvukových útržků. Ty navíc získává poměrně neortodoxní metodou, ve které záměrně pracuje s principem náhody. Na servery, které slouží jako internetová úložiště hudby, napíše vybrané slovo (například blue nebo cold) a stáhne prvních deset výsledků, se kterými dále pracuje.
Na druhou stranu ale sampluje třeba hitparádovou superstar Adele, Janelle Monae nebo dokonce Björk. Vždy se ale snaží zvukové fragmenty natolik zprnit, aby bylo prakticky nemožné dopátrat se jejich původu. Ve výsledku pak jeho skladby fungují jako dobrodružné procházky pop kulturou, kterou je ale nemožné identifikovat a u které je nutné připustit si vysokou míru vlastní neznalosti.
Mixtape Instrumentals, jak název napovídá, obsahuje jenom instrumentální verze jeho skladeb, rapování chybí. Ačkoliv šlo původně o jednorázový experiment, pravděpodobě bude stejným způsobem Clams Casino pracovat i nadále. Nechal se totiž slyšet, že s rapery je těžká domluva, často si od něj vyžádají tracky, které ani nepoužijí a to jej prý frustruje.
Doporučený poslech:
Clams Casino – Instrumentals Mixtape (Type Records 2011)
