Tato nahrávka vznikla jako připomínka setkání tří zpěvaček a jejich doprovodných muzikantů na loňském festivalu Folkové prázdniny v Náměšti nad Oslavou. Žánrovému názvu navzdory sahá dramaturgie festivalu do všech stran i do různých zemí, takže onen „folk“ je třeba chápat v obecnějším významu. K dokreslení zmiňme, že festival doprovází i kolokvium zaměřené každoročně na určité etnomuzikologické či hudebně-antropologické téma. Prostě jde o rejdiště postmoderního multikulti a nahrávka Tři hlasy je vzorovým příkladem. Moravská, maďarská a izraelsko-íránská zpěvačka se rozhodly otestovat, jak písně z jejich tradic mohou fungovat dohromady, podle textu v bookletu tomu předcházely dva dny zkoušení a hledání společného jazyka. Slova o „intenzivním hudebním požáru“ a kouzelných okamžicích mezilidské komunikace mohou působit trochu naivisticky, na druhou stranu se muzikantům takové věci skutečně stávají. Otázkou je, do jaké míry jsou tyto pocity přenositelné na posluchače na koncertě, natož na neosobnější nahrávce.
Hlasy protagonistek rozhodně v procesu neztratily na své působivosti. I bez ohledu na rodné jazyky jsou barevně nezaměnitelné a po jejich úvodním prolínání jsem byl zcela nekomplikovaně okouzlen. Pak se do věci vložili muzikanti: kapely Light in Babylon a Shum Davar i mandolinista Marin Krajíček. Nepochybně si společné hraní užívali, nicméně nahrávku posouvají k čajovnovému mainstreamu world music. Co hůř, dopouštějí se na několika místech smrtelného hříchu příliš dlouhých a příliš exhibičních sól. O to víc pak zase vynikne série moravských písniček, které Jitka Šuranská odehraje jen s doprovodem houslí a ve svých mezihrách názorně předvede, jak krásné je jen decentně variovat melodii. Moravské, maďarské a židovské melodie jsou dostatečně neoposlouchané, aby se člověk přenesl přes nadbytečná bubenická nebo mandolinová sóla. Jako vrchol koncertní gradace byla ovšem zvolena píseň Hava Nagila, bezpochyby nejznámější izraelská hitovka, již vytáhnou i moravské cimbálové muziky, když mají zahrát „něco židovského“. Při spontánním jamování si ji lze užít, ale zde je nahrávka natažena na neúnosných devět minut.
Jiří Moravčík k CD napsal o zmíněných hudebních požárech, že „…často ne a ne uhasnout, ještě dlouho potom: na nahrávkách nebo v nově vzniklých skupinách.“ To mě inspiruje k přání, aby tyto tři dámy spolu ještě něco nahrály – ideálně bez doprovodu.
Jitka Šuranská / Irén Lovász / Michal Elia Kamal: Tři hlasy / Three Voices
Indies Scope (www.indies.eu)