- Inzerce -

Jude: Broken Pillar

Polská ortodoxně industriální úderka Jude najela v posledních šesti letech na velmi sympatický tvůrčí harmonogram a přibližně každé dva roky nás zásobuje novým materiálem v podobě dlouhohrající desky, před čtyřmi lety dokonce doprovázené i výpravnou knižní publikací.

Je to nepochybně příjemná změna oproti první dekádě nového milénia, kdy se Jude zapsali do povědomí posluchačů pouze jediným, ovšem dodnes velmi oblíbeným albem Combat Exhaution, které jasně definovalo hudební rukopis této lodžské formace.

Neurotický mix kytarového industiálu raných Swans, živelné surovosti někdejších Einstürzende Neubaten a totalitně monolitních atmosfér a pochodových rytmů silně ovlivněných Laibach, je dnes už jednoznačně identifikovatelnou značkou, které vévodí hřmotný ryk Wiktora Skoka i brutalistní elektronické samply staré školy. Od roku 2015, kdy se Jude přihlásili s velmi povedeným počinem nazvaným Stat, je aktuální nahrávka Broken Pillar již čtvrtým nosičem pod hlavičkou labelu Requiem Records. Je nutno uvést hned úvodem, že pokud u něho čekáte jakoukoliv změnu zvuku či stylu oproti předchozím, musím vás zklamat resp. potěšit, jelikož Jude ze svého specifického přístupu neuhnuli ani o milimetr. Už Stat jasně definuje zvuk a kompoziční schémata Jude v rozpuku 21. století – oproti minulosti ubylo překotných nájezdů elektroniky a rozháranosti, aby se vše sjednotilo do ocelově pevných skladeb s jasně daným instrumentálním základem bicích, basy a kytary – tu a tam prošité kovovým lomozením staré školy a samozřejmě též nekompromisní deklamací vokalisty Wiktora Skoka, též mimochodem autora většiny vizuálů skupiny. Broken Pillar se tohoto industriálního kopyta drží až s blackmetalovým smyslem pro stylovou ortodoxii, což zajisté potěší nejen staromilce, ale též hledače čistších forem ve světě dnešních všemožných fúzí.

Nový titul nicméně ukazuje, že i v tak stylově úzkém ringu se i Jude může stát, že svůj monolitický kytarový industriál naservírují hlukochtivým posluchačům v různé fázi vybroušenosti, až bych se nebál použití slova koncentrace. Zatímco desky StatUltimate Obedience považuji osobně za velmi vydařená díla se silným sdělením od zvukově i skladatelsky vyzrálé kapely, předposlední zářez Pigment vyzněl v tomto kontextu dle mého malinko do ztracena. Všechny elementy byly sice správně namíchány dle autoritativně dané šablony, ale z nějakého důvodu nefungovaly tak přesvědčivě jako na předchozích nahrávkách. Zdali chybělo soustředění, dostavila se únava, drobná ideologická nekázeň, či se spojil „mikrokosmos s makrokosmem“, těžko říci, nicméně Pigment oproti svým předchůdcům a současnému následovníku zkrátka nefungoval tak jasně a dobře.

Část obav z toho, jak dopadne v tomto Broken Pillar se ovšem Jude povedlo rozptýlit už na letošním online ročníku festivalu ve Wroclavi, kde bylo slyšet i při velmi omezených možnostech příposlechů ve streamingovém studiu, že nový materiál bude opět přesvědčivou a strhující kombinací výše zmíněných žánrů. Jude tu dle mého názoru nacházejí téměř ideální balanc mezi deklamativními pochodovými záseky s místy až disonantní kytarovou hrou a rychlejšími kousky s lomozící apokalyptickou náladou, které obvykle skvěle fungují na koncertech těchto polských rarachů (prostě si na ně můžeme adekvátně zahrozit). Krom organického mixu „rockových“ nástrojů a industriálních samplů, bych na desce velmi vyzvedl Wiktorův hlasový projev, který je aktuálně snad v nejlepší formě po stránce technické i výrazové. Ta tam je nejistota alba Pigment, zde se diktuje s odzbrojující přesvědčivostí, kterou je nutno ocenit, neb tím deska získává spád a posluchač se do celkové atmosféry a vyznění dostává velmi rychle.

Broken Pillar je nepochybně další velmi kvalitní zásek v diskografii Jude, řekl bych dokonce, že v rámci série alb pro vydavatelství Requiem Records se jedná o dílo celkově nejvyzrálejší. Dále mi prosím dovolte jen vágní konstatování, že pokud máte rádi onen betonový, surový kytarový industriál poloviny osmdesátých let s příměsí totalitní špíny polského střihu nemůžete u této kolekce jinak než zaplesat. Deset záseků od ortodoxních polských fanatiků, všechny v jedné náladě s jasným industriálně-nihistickým poselstvím – zní-li toto jako vaše krevní skupina, pak není třeba se dále rozepisovat.

Jude: Broken Pillar
Requiem Records (https://requiem-records.com)


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.