- Inzerce -

Kajkut: II

Kajkut: II

GOD Records (www.godrec.com)

 

Černá v černé, tak je výtvarně pojato album Kajkuta s označením II. Příznačně, poněvadž hudebně jde v podstatě o totéž. Slobodan Kajkut (nyní zjednodušeně pouze Kajkut) je rodák z Banja Luky, usídlený v rakouském Grazu a udomácněný na rakouském GODu (viz GOD 1 – The Compromise Is Not Possible, GOD 2 – Krst, GOD 3 – Glue Sniffer, GOD 4 – Krst Remixes, o což se postarali KK Null, Lustmord a další, GOD 5 – Weasel Walter plays Slobodan Kajkut Life After Death I, GOD 13 – Heifetz plays Kajkut City of Bore, ta II má číslo 20). Oproti Krstu, který byl pojat v jednom celku o čtyřech částech, je II rozděleno do osmi samostatných žalmujících úderek, oscilujících mezi fascinujícím vyzpěvováním s metalovou podezdívkou, drónovou chandrovostí, „vysvěcovanou“ hromobleskností, hloubkovou náletností, gotizujícím (ob)žalo(b)pěním, spřažením minimalomaximalismu, běsnícími bicími s elektronickým virválem nebo byzantinizujícím propojením dark ambientu s industriálním vřavnem. Ano, nekompromisnost je to pravé označení činnosti vokalisty, elektronika a bubeníka Kajkuta, jehož hymnické šamanství na plné pecky, spojené s řežavě protáhlovanou trudnomyslností a humpoláckým záhubničením včetně vsugerovávané chandrovosti mi říká: z temnoty přicházíš, do temnot odcházíš na tomto pokraji světa, odbíjejí ti poslední hodiny před soudem s rozsudkem na co – na dosmrtí? A připadáš si občas jako před hlukovou popravčí četou.

Jemným štychem nás sice zachytí pop balkánština (nemýlím se, když jsem zaslechl jakoby drobítkem Bijelo dugme?), zasmýčí tu hardrocková vřídelnost, jenže pak to přebije vbíjení rakevních hřebů, zatíží mračné opakování simplifikovaných textů, totožně rytmované ligotání a hlas bazírující na několika žalných tónech. Zahuhlaná lyričnost se povzdešně vznáší nad burácením mlátičky, vše tu vybuchuje, vyťukává, vyvrčuje, vystýskává, vypěňuje, takže si Kajkuta dovedu představit, jak umocňuje záhul na drogové párty. Pro depresivnost jeho projevu však bych ho příliš nedoporučoval eventuálním adeptům sebevraždy. Je toho miserere opravdu už moc? Nu, málo ho není, ale kdo to vydrží… Kdo snese takovou fičivostní činu, z níž se rojí shluk výhrůžných smrákavých strašidel… Asi takových posluchačů nebude málo, proč by jinak měl na svém kontě tolik desek (plus spolupráci s dalšími soubory a muzikanty a vystoupení na Wave Gothic Treffen v Lipsku)?  

Ukázka z alba zde: https://soundcloud.com/godrec/upcoming-god-20-kajkyt-ii#new-timed-comment-at-234994


Pozitivní skryté záměry

Rozhovor s Michalem Nejtkem.

Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.