- Inzerce -

Kajkut: II

Kajkut: II

GOD Records (www.godrec.com)

 

Černá v černé, tak je výtvarně pojato album Kajkuta s označením II. Příznačně, poněvadž hudebně jde v podstatě o totéž. Slobodan Kajkut (nyní zjednodušeně pouze Kajkut) je rodák z Banja Luky, usídlený v rakouském Grazu a udomácněný na rakouském GODu (viz GOD 1 – The Compromise Is Not Possible, GOD 2 – Krst, GOD 3 – Glue Sniffer, GOD 4 – Krst Remixes, o což se postarali KK Null, Lustmord a další, GOD 5 – Weasel Walter plays Slobodan Kajkut Life After Death I, GOD 13 – Heifetz plays Kajkut City of Bore, ta II má číslo 20). Oproti Krstu, který byl pojat v jednom celku o čtyřech částech, je II rozděleno do osmi samostatných žalmujících úderek, oscilujících mezi fascinujícím vyzpěvováním s metalovou podezdívkou, drónovou chandrovostí, „vysvěcovanou“ hromobleskností, hloubkovou náletností, gotizujícím (ob)žalo(b)pěním, spřažením minimalomaximalismu, běsnícími bicími s elektronickým virválem nebo byzantinizujícím propojením dark ambientu s industriálním vřavnem. Ano, nekompromisnost je to pravé označení činnosti vokalisty, elektronika a bubeníka Kajkuta, jehož hymnické šamanství na plné pecky, spojené s řežavě protáhlovanou trudnomyslností a humpoláckým záhubničením včetně vsugerovávané chandrovosti mi říká: z temnoty přicházíš, do temnot odcházíš na tomto pokraji světa, odbíjejí ti poslední hodiny před soudem s rozsudkem na co – na dosmrtí? A připadáš si občas jako před hlukovou popravčí četou.

Jemným štychem nás sice zachytí pop balkánština (nemýlím se, když jsem zaslechl jakoby drobítkem Bijelo dugme?), zasmýčí tu hardrocková vřídelnost, jenže pak to přebije vbíjení rakevních hřebů, zatíží mračné opakování simplifikovaných textů, totožně rytmované ligotání a hlas bazírující na několika žalných tónech. Zahuhlaná lyričnost se povzdešně vznáší nad burácením mlátičky, vše tu vybuchuje, vyťukává, vyvrčuje, vystýskává, vypěňuje, takže si Kajkuta dovedu představit, jak umocňuje záhul na drogové párty. Pro depresivnost jeho projevu však bych ho příliš nedoporučoval eventuálním adeptům sebevraždy. Je toho miserere opravdu už moc? Nu, málo ho není, ale kdo to vydrží… Kdo snese takovou fičivostní činu, z níž se rojí shluk výhrůžných smrákavých strašidel… Asi takových posluchačů nebude málo, proč by jinak měl na svém kontě tolik desek (plus spolupráci s dalšími soubory a muzikanty a vystoupení na Wave Gothic Treffen v Lipsku)?  

Ukázka z alba zde: https://soundcloud.com/godrec/upcoming-god-20-kajkyt-ii#new-timed-comment-at-234994


Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.