- Inzerce -

Kdo sedí na trůnu?

Uzurpace je termín, kterým se v biologii popisuje jev, kdy je kolonie eusociálního hmyzu ovládnuta královnou jiného druhu, například královnou pačmeláka (Psithyrus) nebo pavosíka velkohlavého (Polistes sulcifer).

(z hesla Ususrper na anglické Wikipedii)

 

Podívejte se, prosím, na prvních pár minut následujícího videa, všimněte si co možná nejvíce podrobností a záludností obrazu a zvuku:

Pak si zodpovězte následující otázky:

  • Co je hudba?
  • Je to tohle?
  • Pokud ne, co to tedy je?
  • Jaké se zde používají nástroje?
  • Je to kompozice nebo improvizace?

Vicky.jpg 

Teď se zamyslete nad druhým videem, které začíná přibližně v polovině vystoupení:

A znovu se zamyslete nad svými odpověďmi ve světle odpovědi Cageovy:

 

Moderátor: Řekl byste nám docela vážně, zda to, co vzápětí uslyšíme, považujete za hudbu?

John Cage: Já hudbu naprosto vážně považuji za tvoření zvuků a protože ve skladbě, kterou uslyšíte, vytvářím zvuky, za hudbu bych ji označil.

 

Usurper vystupují živě. Většinou tvoří zvuky a pohybují se a dělají různé věci. Značnou část jejich instrumentáře tvoří předměty, které bychom za hudební nástroje obvykle nepovažovali: televizní ovladače, pasti na medvědy, plastové lahve, nůžky, knihy atd. Některé znějí skvěle, jiné neznějí vůbec. Některé, jako dálkové ovladače, jsou pochroumány a odhalují nečekané, dramatické zvukové možnosti. Jiné nástroje jsou hudební nebo alespoň znějící: hračky pro lidi i zvířata, drobné perkuse, zvonící kovové pláty nebo obaly… a jsou tu dokonce i elektronické nástroje jako magnetofony. Při svých vystoupeních Usurper také často pracují s textem. Ten se někdy objevuje ad hoc v podobě zákulisního žertování odhalujícího něco z hudebních záměrů nebo jejich neexistence, frustraci nebo jiné starosti. Jindy je text do detailu zkomponován nebo se dokonce objevuje ve formě předtočené stopy kontrastující během vystoupení se zdánlivě nahodilým sledem zvuků a akcí.

Usurper pravděpodobně neřeší, zda tomu, co dělají, někdo říká hudba, možná by je ale zajímalo, jak tomu lidé tedy říkají. Loni v dubnu jsem na reykjavickém Tectonics Music Festivalu, kde Usurper vystupovali v sále islandského symfonického orchestru, nebyl, o reakcích publika tedy nemohu referovat. Byl jsem ale na nedávném vystoupení v edinburském Henry’s Cellar Baru a mohu vám prozradit,jak posluchači reagovali tam: smáli se.

Henry_Cooper.jpg 

Moderátor: Pane Cagi, jsou tady samí milí lidé, ale někteří z nich se budou smát, je to v pořádku?

John Cage: Samozřejmě, já dávám přednost smíchu před slzami.

(při předvedení Water Walk v televizním pořadu I’ve Got a Secret v lednu 1960)

 

Bratrům v Usurperu – Malcymu Duffovi (jinak vysoce originálnímu ilustrátorovi, jenž ve svých komiksech mimo jiné výsostně hudebním způsobem pracuje se strukturami opakování a vývoje v čase) a Alimu Robertsonovi (který mimo Usurper vystupuje sólově i v jiných formacích; často se zaměřuje na text, jazyk, kulturní kritiku a abstraktní zvukové konstrukce) – váš smích vadit nebude. Ať už jsou sami vážní nebo ne, coby divák máte právo být vesel. Usurper jsou nad dogmata, styl a vůbec jedovatosti světa hudby a umění povzneseni.

Usurper s nikým nesoutěží, nemají k tomu žádný důvod, raději si hrají se situacemi, jazykem a zvukem. Zkoušejí si nejrůznější věci, provokativní, jaké by třeba pokoušelo Dada, kdyby přežilo nástup fašismu, nebo jako Oulipo, jenom trošičku méně formalisticky, ale fakt jen trošičku. Usurper se navíc ani nesnaží demonstrovat svou extrémní improvizační zdatnost, byť improvizují poctivěji a mnohem méně strojeně než většina improvizátorů. Rychle, zábavně a zcela neidiomaticky na sebe reagují s pomocí nalezených zvuků a předmětů. Díky této neidiomatičnosti se vyhýbají i pastem modernismu a noise, nesnaží se nalézt své místo mezi nejlepšími skladatelskými hlavami dvacátého a jednadvacátého století, ať už mezi videi embedovanými níže a těmi z Cageova vystoupení nalezneme jakoukoli spojitost. Usurper sice nevytvářejí komično, vy ale máte dovoleno se smát, být sami sebou, přemýšlet o tom a rozvíjet se. Tohle oni tak nějak z pódia dělají. Poslouchejte a neostýchejte se reagovat svobodně. Nakonec, když se nebudete smát vy, budou se Usurper smát vám.

Braw.jpg

 

Překlad: Petr Ferenc

 


Výlet do Vaxjö

O Nattramnovi, mýtotvornosti a prasečích nožkách.

David Thomas 1953–2025

Hovnajs. Odešel frontman Pere Ubu, zlý dědek amerického rocku.

Nejde jen o talent, ale hlavně o podmínky

S Barborou Vackovou Gillies o ženách skladatelkách.

Zkouška sirén – experimenty na ajmarský způsob

Cergio Prudencio a jeho divoký postkolonialismus

laug.sonoris chce hrát hudbu bez kompromisů

Zrodil se nový ansámbl pro českou a slovenskou soudobou hudbu.

Hermovo ucho – Měli bychom už konečně zapomenout na Cage?

Zapomenout znamená vzdát se paměti. Celebrita nám to dává sežrat a pojem elity v digitálním prostředí a věku vyznívá směšně a malicherně.

Krotitelé zvuku

Vyhnout se světlu a poddat se hudbě. Pražská premiéra dua Mogard a Irisarri přinesla unikátní verzi ambientu.

Tančit v rytmu slz

Zaho De Sagazan ohromila na vyprodaném koncertě v Praze.

Příběh z jediného úderu

Ryosuke Kiyasu a jeho šuplík bez ucha.

Hudba v srbských protestech

Protivládní demonstrace očima hudebnice.