- Inzerce -

Kryštof Mařatka a FOK s fanfrnochem

Symfonický Orchestr Hl. M. Prahy FOK uzavře svou koncertní sezónu koncertem s hudbou 20. a 21. století. Pravda, dvě ze tří skladeb už mají na hřbetě pár křížků – Concerto da camera Arthura Honeggera je z roku 1948 a Janáčkova Glagolská mše ještě od dvaadvacet let starší – to jim ale neubírá na kvalitě. Třetí kouskem bude česká premiéra skladby Druhopisy ve Francii usídleného Kryštofa Mařatky. Ačkoliv název tak trochu sugeruje inspiraci státními dluhopisy, inspirací jsou prý skutečně druhy, a to druhy lidových hudebních nástrojů: „Jednovětá orchestrální freska, ve které orchestr čerpá z atmosféry lidových hudebních nástrojů českých zemí: gajdy, šalamajky, okarína, koncovka, dvojačka, fujarka, vábničky, flašinet, trumšajt, skřipky, vochlebky, husle, basa, niněra, grumle, Plochperment, kobza, bzučák, klapotka, ferule, řehtačky, zvonky, fanfrňoch, trouby, rohy, vozembouch…“ Tolik slova autora. Ten se již dříve lidovou hudbou inspiroval ve klarinetovém koncertu Luminarium (o něm třeba zde), kde cestoval po celém globu. Druhopisy jsou tedy lovením v domácích rybníčcích.

Jak to s ochlebkami a dalšími instrumenty dopadne, můžete zjistit 18. a 19. června v Obecním domě. Více tu.


Opera? Rave? OPERAVE!

Možnosti, úspěchy i limity setkávání operních hlasů s DJskou scénou.

Hermovo ucho – Frithova akcidentální hudba v Punctu

Mřížka je spolehlivým nástrojem dynamické rekombinace prvků na vícero úrovních. Nejdřív jez, pak s láskou vař.

Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.