- Inzerce -

Letní šumavské odpoledne

Jaroslav a Michal Kořánovi vytahují archivní klenot.

Bratři Kořánovi se hudebně skvěle doplňují. Starší Jaroslav do jejich společných realizací vnáší duch zvukového kutilství, živé hry a exteriérových atmosfér, mladší Michal jako by působivost hledal spíše v nehmotné míze digitálních technologií. Společné album Šumavský jam, vydané coby stý třicátý titul na Michalově původně privátní značce Blue Lizard, opět ukazuje, že zdánlivé protiklady – přidat bychom mohli dualitu sound art a těkavá improvizace vs. statický ambient – dokáží dát vzniknout celku, který nestaví na kontrastech, ale na plynulosti, a jehož pestrost si zaslouží přívlastek decentní.

Nahrávka vznikla během jedné letní soboty roku 2012 v Jaroslavově šumavském studiu. „Plánované setkání se odehrálo ve stejném místě, kde na počátku 90. let začal Jaroslav Kořán experimentovat s vlastnoručně vyrobenými nástroji, nazvanými Šumavská kalimba nebo Šumavský cinkál, a ze kterých se pak v roce 1991 vytvořila sestava nástrojů nazývaných dále již jen Orloj snivců,“ píše se v tiskové zprávě. Orloj snivců, tedy sestava kovových tyčí na polystyrénových rezonátorech, zní po Jaroslavovýma rukama i zde a vynořuje se ze zvuků jiných perkusí, elektroniky, dechových MIDI-kontrolérů, samplů a terénních nahrávek.

Album začíná rozvíjeným, zmnožujícím se dechovým motivkem, který se postupně ztrácí v pomalém přílivu ruchů, podprahově bzučících frekvencí, naznačených rytmů – slyším tam basové lupání zpomaleného přeskakujícího gramofonu? – i čím dál konkrétnějších úryvků terénních nahrávek a lidských hlasů mluvících několika řečmi. Nechybí zpěv ptáků v oblacích a modré nebe, ani cinkot tramvají a mikroúvaha o hlodavcích. Končí se opět melodickým motivkem, tentokrát cinkaným.

Leské, neproniknuté ambientní plochy zde nemají místo, vše je načechráno, zkypřeno, provzdušněno, jednotlivé zvuky příkladně separovány a rychle, přesto neuspěchaně střídány. O to více překvapí, že padesátiminutová nahrávka vznikla zcela spontánně, bez předchozí domluvy či zkoušky. Je zřejmé, že improvizace nejlépe zraje při dlouhodobém rozvíjení, a je dobře, že Michal Kořán do archivů pro tuto nahrávku sáhl.

Jaroslav Kořán / Michal Kořán: Šumavský jam
Blue Lizard
(https://bluelizard.bandcamp.com/)


Zkouška sirén: Smířili jsme se s tím, že jsme Američané

Raven Chacon a soudobá hudba národa Navahů.

Hudba jako prostředí péče

Hudba jako léčivý rituál, otevřený prostor, jako síť vztahů a nástroj empatie. Lyra Pramuk vystoupí v Praze.

Michal Rataj: Nebavilo by mě dělat „nabubřelou“ hudbu

Hudba ve filmu, společnosti i ve veřejném prostoru.

Lineární hudba Craiga Taborna

Nad novým albem „všežravého“ amerického jazzového klavíristy.

Komponování bez autora

Osobní zamyšlení nad konceptem propoziční hudby.

Zvuková dobrodružství v mikrosvětech

Rozhovor s Tomášem Šenkyříkem.

Klávesy Miroslava Beinhauera

Občas se říká, že dobrý pianista zahraje i na parapet. Pokud bych takový úkol chtěla někomu svěřit, byl by to určitě Miroslav Beinhauer.

Tvar, který dýchá

Kaleidoskopická hudba Matouše Hejla.

Zkouška sirén: Vášeň v drážkách

Film The History of Sound a romantický pohled na sběratelství lidových písní.

Hermovo ucho – Stačí jen poslouchat?

8. března by bylo Janu Zuziakovi (1946–2021) osmdesát. Následujícím textem, jenž je upravenou částí připravované monografie, akcentujeme absenci mimořádné brněnské osobnosti na české umělecké scéně.