Lévi – Faix: Žalováni z nebytí; Count Portmon: Non-verbal Clues to a Feeling of a Lack of Closure

  

Lévi – Faix: Žalováni z nebytí

Polí5 (www.poli5.cz)

Count Portmon: Non-verbal Clues to a Feeling of a Lack of Closure

Blood in the Boat Records (bloodintheboat.blogspot.com)  

 

Víc nežli pásmo zhudebněné a vychrlené defraudovaně drastické poezie undergroundového Zdeňka Lébla mi další z objevů Polí5, tedy záznam pražskokaštanové nahrávky Žalováni z nebytí v podání vokalisty Bedřicha Léviho a klavíristy Jana Faixe, připomíná exhibicionistický melodram. Se vším všudy: s texty místy až obludárně skrumážovitými, oscilujícími mezi archaičností a lascivností, se stylizovaným recitačně vykřikovaným partem, zmítajícím se mezi deklamativností, piškuntální pitvorností a operními překvapovačkami a s úderně zvukovým podšprajcováváním. Tedy melodram naruby? I tak by se to dalo nazvat, jenomže právě stylová mesaliance včetně vyhrocované klauniády, blafování, vbíjení do textu, ustavičné protkávání poetických zkratů s absurdizovanou hrubozrností, řítící se téměř punkovně do zběsilosti a hysterie, zloby a tísně, to vše se zakusuje do posluchače a působí až napodiv samovolně, nenakašírovaně, třebaže s pokleslou thrillerovostí, a tím současněji než většina české zpívané poezie.

Různorodé zkreslování hlasu od oznamovacího tónu přes hrdinnou tenorovost, přes vřeštění a běsnění po chroptění, šepotání, gejšlení a kvazi-mši či zvelebňované uvelebování nás až nadměrně vyburcovává a prokrustovo lože hudebního doprovodu se s tímto úkolem vyrovnává sice úsporně, zato zacíleně, hudba do slovní hýřivosti ústrojně prosakuje, odklepává si střídmě nabídnutý prostor jak za pomoci klavírních útrob, tak za prezentování předmětů denní potřeby nebo kazetových magnetofonů, plně dodramatizovává vypjaté zvraty. Faixovi s tím pomáhá i Lévi, který obhospodařuje daxofon, trumšajt nebo housle morťačky. Emotivnost, kontrastnost, spontaneita souznění, dekvalifikace honosnosti, vzlínání hlasu nad industriálničením, deziluze z doby včetně zesměšňujícího blafování či vypískání falešně znějících odříkávadel (viz Čechy podebrané), to vše řadí album Žalováni z nebytí ke zcela výjímečným záležitostem. Je škoda, že tu jako přílohu nenalézáme texty? Asi ne, protože nás to nutí k některým z šestnácti prezentovaných čísel se vrátit, abychom jejich zámysl naplno dešifrovali.

Count Portmon, figurující na obalu kazety Non-verbal Clues to a Feeling of a Lack of Closure, není nikdo jiný nežli tentokrát osamocený Faix (jako obvykle nevšední), který ji nahrál jako dvojdílnou zvukohru – výpravu do hlukové říše, pojatou jako drónovou poemu průsakově průbojnou, hromovládně burcující, šraptelně rozdírající, až vydírající. Není náhodné, že si jako motto svého explozivního fukýření, probíhajícího od šátrajícího cvrlikání po rumrajové exploze, zvolil citát z Kravého románu Josefa Váchala, neboť „zemřelý otec, nemoha v tom záhrobí déle tu hudbu poslouchati, zjevil se jednoho dne synovi svému a nařídil mu, nechce-li, by jeho otec raději do pekla dobrovolně se přihlásil, než aby tu ohavnou hudbu dále poslouchati musel, ať toho instrumentu raději nechá…“

Rachotivá rozkuráženost, vrtulníková záhybnost, nivočící detonačnost se řítí zejména v první „atopické poemě“ Somersaults in Space do vysokých otáček, její kolotavá dravost připomíná záplavu, její zneklidněná vzdornost spěje do zahlcení. Ale ani střelhbitě výbojné šantročení, rozparovaná zasukovanost a vdíravě vrtošivá prskavkovost, až rachejtlení „implozivní řečovosti“ Ritual Phrases se nevzdává zduřeného zahlcování, rozryvkového hmoždíření, avšak expandované tamboření umírňují hartusivé průbojky, semelivě přípojkové vrásnění a poodhalovaná uzamknutost, vyúsťující do nedefinované výpustnosti. Obdivovatelé drónových výtřesků tu najdou, co si pod tímto pojmem mohou (nebo možná ani nedovedou) představit. Ty ostatní odkazuji na uvedený citát z Krvavého románu.

Obě nahrávky jsou zveřejněny také k online poslechu či stažení.

Lévi-Faix zde

Count Portmon zde