Markus Reuter na třech albech ze čtyř

  

V dnešní čtyřrecenzi mapujeme především aktivity kytaristy Markuse Reutera známého z klanu okolo kapely King Crimson a přidružených progresivně rockových formací.

Hráč na dotykové kytary vlastní konstrukce, Markus Reuter, je u nás znám především coby jedna třetina (post)progrockového tria Stick Men (naposledy hráli v Praze v Lucerna Music Baru 13. března 2018) a díky dalším kapelám souvisejícími s fenoménem legendy King Crimson. Jeho aktivity jsou však mnohem širší.

Falling for Ascension je album Reuterových juvenilních skladeb, které předtím nerealizoval. Základy těchto kompozic napsal ve čtrnácti a v uších mu zněly od té doby. Nicméně jejich uskutečnění zrálo dlouhou dobu a možná proto jsou ve finální realizaci znát určité ozvěny crimsonovské poetiky, byť Markus v době vzniku skladeb jejich tvorbu ještě neznal. Celkové milieu podtrhává i fakt, že k realizaci pozval i členy švýcarské „geometrické“ kapely Sonar, jejíž členové jsou žáky šéfa KC, Roberta Frippa. Ostatně tu najdeme i kompozice upomínající spíše na Frippovy sólové minimalistické či ambientní výlety což kulminuje v závěrečné více než dvaadvacetiminutové kompozici Unconditional.  Výsledkem je jakási hudební matematika s duší. Místy i hypnotická psychedelie, kterou umocňuje živé elektronické gejšlení Tobiase Rebera. Dílo dotýkající se jak principů vážné hudby i okrajových hranic rockových vzorců.

Z trochu jiného soudku jsou čistě improvizovaná alba LighthouseThe Stone House, kde se odehrává divoká jízda postavená sice na zkušenosti, ale především z okamžitých nápadů. První session se odehrálo za účasti bubeníka Asafa Sirkise a kytaristy Marka Wingfielda – Markus Reuter tu vlastně svou dotykovou kytarou tvrdí basové pasáže vytváří opravdu zemitý sound. Nejsilnější „skladbou“ je zde Transverse Wave, opravdu tavící kotlík překračující progrockové módy. Překvapivě druhé album Stonehouse již za účasti baskytaristy Yarona Staviho má mnohem méně nabasovanou a uvolněnější atmosféru. Staví sice na stejných kamenech, ale pohybuje se v poněkud romantičtějších a příběhových náladách. V obou opusech je však přítomná radost z instantního hraní. První je dravé, druhé spíše posmutněle analyzující a introspektivní.

Následně natočené sólové album Marka Wingfielda Tales from the Dreaming City, kde rytmickou sekci opět tvoří Asaf Sirkis a Yaron Stavi, je determinováno kromě jedné společné improvizace skutečností, že jde o komponované dílo, v němž autor nezapře určitá progrocková klišé, jež ovšem dokáže úchvatně přebít několika kakofonickými úlety.  Nezřídka tu slyšíme jazzově laděné pasáže v diferentním pojetí, ať už je to „kafíčko“ v Sunlight Cafe nebo naopak spacejazz à la Sun Ra v závěrečné The Green-Faced  Timekeepers. Celkově jde o vskutku zasněnou záležitost, ale vzhledem k Wingfireldově skladatelskému potenciálu je to spíš „odpočinkové“ album. Štavnatost mu ovšem dodává ve čtyřech skladbách syntezátor Dominiquea Vantommea. Trochu pro staromily, ale drive to nepostrádá.

Markus Reuter: Falling for Ascension
Ronin Rhythm Records (https://roninrhythmrecords.bandcamp.com/)

Wingfried / Reuter / Sirkis: Lighthouse
Wingfried / Reuter /Stavi / Sirkis: The Stone House
Mark Wingfried: Tales from the Dreaming City
Moonjune Records (http://www.moonjune.com/)