- Inzerce -

Matija Schellander: Sum šum The Manual

Matija Schellander: Sum šum

The Manual (themanual.co.kr)

 

O basistovi a hráči na syntezátory Matijovi Schellanderovi (1981) tu nedávno byla řeč ve spojitosti s albem dua Rdeča Raketa a jeho sólový projekt Sum šum, vydaný na seoulské značce Manual, patří v podstatě do stejného ranku jako zmíněné Wir werden. Možná, že suma šumů, které prosvišťují tímto meteorologicko-laboratorním, nivočivě ohlušivým a seismicky téměř nedohledatelným elaborátem, v některých případech promiskuitní curriculum vzruchů dua dokonce předčí. Matija Schellinger, který značně mírumilovněji v letech 2005 až 2006 spolupracoval se souborem Jazzwerkstatt Wien, byl neustále po boku Maji Osojnik a hraje s Metalycée a Low Frequency Orchestra, ale stává po boku i takových experimentátorů, jako je Franz Hautzinger, uvádí v rozmezí své inspirace Bradburyho a Orwella a jejich pableskování tady můžeme vycítit. Vydává tu počet za léta 2009 až 2011 a toto sumírování je nervně rabijátské, bobtnavě rozvichřované, hovořivě podrážděné, až žvanivě úskočné, jeho rolující meluzínčení míchá těžkotonážnost s bublající vodospádností, je harašivé, až granátovně vybuchující.

Schellander mi připadá jako harcovník s kolty proklatě nízko a dokáže se s nimi co chvíli vytasit, jeho mašinistní perpetummobilové pokusnictví ústí většinou do protikladné zuřivosti, ale existují tu i mezistupně od vypiplaného šelmování přes rapotivé kulisáctví či zlomkrkové střečkování po smýčivé rozlaďování. Hned název první skladby napovídá, oč mu půjde: Danger Field. Po tomto drhnoucím parketu se pohybuje, nastřeluje své cíl, rouhavě reptá. Zadrónovaná raubířina? Snad, ale v těch sedmi do mrtě vyždímaných opusech osvědčuje značnou dávku varovné útočnosti, nešolíchavé operativnosti a dráždivé zvukomalebnosti, že mu volky nevolky nasloucháme. A dokonce si to i občas vychutnáváme.


Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.

Vzpomínka na Jaroslava Paláta

Před třiceti lety zemřel Jaroslav Palát, zakladatelská osobnost české industriální hudby. Připomínáme jej rozšířením textu, který pro nás před dvanácti lety napsal jeho hudební souputník.

V rukou i v hlavě

Dva mimořádné klavírní recitály koncertní řady Lichtzwang: dámský i pánský.

Nevyzkoumatelné

„Umění jako výzkum“ žádné není. A „výzkum umění“ neexistuje.

Přehled soudobé hudby na Pražském jaru

Jarní sklizeň premiér v rámci festivalu oslavujícího osmdesát let existence.