Matija Schellander: Sum šum
The Manual (themanual.co.kr)
O basistovi a hráči na syntezátory Matijovi Schellanderovi (1981) tu nedávno byla řeč ve spojitosti s albem dua Rdeča Raketa a jeho sólový projekt Sum šum, vydaný na seoulské značce Manual, patří v podstatě do stejného ranku jako zmíněné Wir werden. Možná, že suma šumů, které prosvišťují tímto meteorologicko-laboratorním, nivočivě ohlušivým a seismicky téměř nedohledatelným elaborátem, v některých případech promiskuitní curriculum vzruchů dua dokonce předčí. Matija Schellinger, který značně mírumilovněji v letech 2005 až 2006 spolupracoval se souborem Jazzwerkstatt Wien, byl neustále po boku Maji Osojnik a hraje s Metalycée a Low Frequency Orchestra, ale stává po boku i takových experimentátorů, jako je Franz Hautzinger, uvádí v rozmezí své inspirace Bradburyho a Orwella a jejich pableskování tady můžeme vycítit. Vydává tu počet za léta 2009 až 2011 a toto sumírování je nervně rabijátské, bobtnavě rozvichřované, hovořivě podrážděné, až žvanivě úskočné, jeho rolující meluzínčení míchá těžkotonážnost s bublající vodospádností, je harašivé, až granátovně vybuchující.
Schellander mi připadá jako harcovník s kolty proklatě nízko a dokáže se s nimi co chvíli vytasit, jeho mašinistní perpetummobilové pokusnictví ústí většinou do protikladné zuřivosti, ale existují tu i mezistupně od vypiplaného šelmování přes rapotivé kulisáctví či zlomkrkové střečkování po smýčivé rozlaďování. Hned název první skladby napovídá, oč mu půjde: Danger Field. Po tomto drhnoucím parketu se pohybuje, nastřeluje své cíl, rouhavě reptá. Zadrónovaná raubířina? Snad, ale v těch sedmi do mrtě vyždímaných opusech osvědčuje značnou dávku varovné útočnosti, nešolíchavé operativnosti a dráždivé zvukomalebnosti, že mu volky nevolky nasloucháme. A dokonce si to i občas vychutnáváme.
