V Kodani usazený kanadský klavírista a skladatel Matt Choboter se na své debutové sólové desce Postcards of Nostalgia snaží prostřednictvím mikrotonálního klavíru a elektroniky zachytit onu tajuplnou směs melancholie a touhy po návratu, jakou v nás vyvolávají vzpomínky na dávnou minulost.
Ačkoliv se nejedná o jeho první výpravu do světa mikrotonality (předběžné průniky do nekonvenčního ladění podnikl už s pomocí preparovaného klavíru se svou avantjazzovou kapelou Hypnopompia na oceňovaném albu Sleep Intertia a především s formací Hypnagogia rozkročenou mezi soudobou vážnou hudbou, volnou improvizací a moderním jazzem), tentokrát se vydává zkoumat takřka neomezené možnosti mikrotonálního ladění po vlastní ose.
Jak napovídá název alba, důležitou úlohu tu hraje čas. Vždyť už samotná nostalgie nás konfrontuje s neúprosným během času a probouzí v nás touhu se mu vzepřít. Choboter se ve svých „pohledech nostalgie“ inspiruje různými způsoby pronikání do odlišných časových rovin, vzpomínkami na obrazy a fotografie z rodného domu, které mu zprostředkovávaly vstup do životů příbuzných, étosem z pozdějších cest za antickými památkami, sny a jinými formami cestování v čase a prostoru. To vše se mu stává vzorem pro strukturování hudebních událostí na desce, jež je v důsledku toho vystavěna mnohem více na principu synchronicity než linearity.
V bookletu, nabízejícím poměrně obsáhlé vysvětlení konceptuálních východisek, se Choboter mimo jiné hlásí ke dvěma významným postavám poválečné americké avantgardy, La Monte Youngovi a Mortonu Feldmanovi, a dodává, že oba ho motivují k navozování liminálních psychických stavů, při nichž k posluchačům hudba promlouvá novým jazykem a vybízí je oprostit se od zavedených způsobů vnímání. A jedním z hlavních prostředků, jak toho dosahuje, je právě nevšední ladění klavíru. Choboter sice vychází z přirozeného ladění, ale jako předloha pro vzdálenosti intervalů mu posloužila varianta „sedeng“ pentatonického módu stupnice pélog používaného v balijském gamelanu, která spočívá ve středně velkých rozestupech jednotlivých intervalů. Té se však nedržel dogmaticky a výšky tónů dolaďoval podle své intuice a naposlouchaných gamelanových nahrávek. Výsledná podobnost Choboterova klavíru s gamelanem však není dána jen laděním, nýbrž i preparací klavíru, když použil magnety a další kovové předměty, s jejichž pomocí klavír nabyl na perkusivním charakteru.
Originální přístup zvolil Choboter i v pojetí elektroniky. Rozhodl se na ozvučnou desku klavíru připevnit bezmembránové reproduktory, skrz které pouštěl drony, improvizace a další předem nahrané pasáže, které vytvořil pomocí modulárního pedálového systému. Takto zpřevodovaná elektronická stopa poté rozeznívala samotný klavír, zvukově dobarvovala jeho hru a poskytovala mu při ní další podněty.
Klavír jako pokladnice zvuků
Z jemného šelestu zevnitř piána a tlumeného klapání pedálu vychází úvodní skladba The Dream Remains, v níž Choboter přehrává dokola fráze postupně se nabalujících tónů. Zpočátku se drží ve středovém rejstříku, dokud se nezacyklí na několika tónech, nad kterými poté rozvine sólo plné prozářených motivů v horní části klaviatury. V druhé Font – De Gaume se klavír prostřednictvím preparace proměňuje ve zvonkohru a do předem nahrané a zefektované stopy vytvořené přejížděním různými předměty po strunách cinká, praská, vrčí a odbíjí úseky času jako hodiny, až si málem přijdete jako v nějakém fantasmagorickém hodinářství. V kratší Eleusinian Mystery se už Choboter vydává na cestu po celé klaviatuře a dramatický kontrast k vysokým mihotavým tónům mu přitom zprostředkovávají hřejivé basy i stopa elektroniky, která v jednu chvíli nečekaně vystoupí z pozadí a pohltí celý nástroj do sónických chuchvalců.
V Temptations Toward Sorcery se zase z klaviatury mikrotonálního klavíru stává dějiště dramatických zvukových událostí, kterým dominuje hluboký basový dron a všemožné ruchy. Hluboké vibrace, chrastění strun a všudypřítomné praskání napovídají, že hlavním aktérem se tu stává právě ozvučná deska klavíru osazená tlakovými reproduktory. Skladba pozvolně přechází do dalšího kousku Pneuma, ve kterém Choboter předvádí strukturovanější variace na preparovaný klavír. Ty svým rytmickým charakterem a šíří témbrů vzdáleně připomínají styl Cageových Sonát a interludií pro preparovaný klavír. Nemusí se sice vůbec jednat o vědomou snahu o odkaz na průkopníka tohoto nástroje,ubránit se však tomuto srovnání lze jen stěží.
O poznání střídmější jsou naopak kusy The Circular Ruins a Weaving the Ropes of Sand. Choboter v nich prokládá postupně nabobtnávající elektronickou stopu naléhavými klavírními tóny, přičemž v první z nich tak činí na klavír bez úprav a ve druhé na polopreparovaný. Závěrečná skladba Omphalos nás vysílá na zneklidňující grand tour do antického Řecka. Skladba, jež svým názvem odkazuje na delfský mýtický kámen symbolizující střed neboli „pupek“ světa, navozuje dojem pohybu vesmírných těles pomocí hutného dronu, ze kterého se vynořují melodické fráze, točí se a obrací všemi možnými směry, načež se odstředivým pohybem vzdalují a opět ztrácí v mlhovině zvuků.
Na Postcards of Nostalgia nás Matt Choboter nechává vstoupit do svého idiosynkratického hudebního světa, jenž vyniká důmyslnou prací se zvukovými texturami a širokým spektrem výrazovýchpoloh od poklidnějších až po ty naléhavé a silně znepokojující. Z jeho hry je cítit svěžest, spontaneita a lehkost. Choboter nám zkrátka nic nevnucuje a nechává nás zkoumat nevšední zákoutí mikrotonality po svém. Zvukově bohatou náplň alba sice lehce rozostřuje všudypřítomný výrazný dozvuk a basově zatěžkaná elektronika, která občas zahaluje jemnější zvukové projevy do neprostupného houští. Oba prvky však mají na desce svá opodstatnění. Drone dodává prozářeným tónům klavíru potřebný kontrast a dozvuk je výsledkem rozhodnutí zasadit studiovou nahrávku do reálného prostoru kostela sv. Augustina v Kodani, kde byla na osmikanálové aparatuře přehrána a následně zaznamenána ve snaze vdechnout desce život prostřednictvím skutečného místa.
To, že se nejedná o jednorázové poblouznění mikrotonalitou, ale jde o vážně míněný a dlouhodobý záměr, dokládá fakt, že Choboter se chystá vydat dvě další nahrávky, na nichž chce využít mikrotonální ladění z Postcards of Nostalgia. Na první z nich doplní klavír perkuse a saxofonové trio a na druhé se představí hned dva mikrotonální preparované klavíry, dvě sady perkusí a sopránový saxofon. Máme se tedy na co těšit!
Matt Choboter: Postcards of Nostalgia
ILK Music (https://www.ilkmusic.com)