Maurizio Bianchi: Celtichants
Alone At Last (https://alone-at-last.com)
Poznámky na zadní straně CD Celtichants italského hlukového pionýra Maurizia Bianchiho vysloveně odrazují od poslechu. Fyzická podoba nosiče je sice velice povedená, obal má více vrstev a pod nimi je kromě samotného disku i trojice fotografií, samotná mikroesej, jejímž autorem je sám Bianchi, v sobě ale spojuje všechny prvky, které dělají z hluku klišé. Bianchi, který má za sebou desítky releasů a je považovaný za průkopníka noisu v Itálii (poměrně paradoxní v zemi, která světu dala Luigi Russola), vypisuje tak akademický text, že přímo nutí člověka jej ignorovat. Desku je totiž možné si užít i bez čtení polokonceptuálních rad k poslechu, což stále mnoho experimentálních hudebníků nechápe.
Pokud se člověk rozhodne projít si celou deskou (tedy přesněji řečeno, jedním hodinovým trackem) sám, čeká jej cesta s ozvuky dark ambientu, hlubokých drones a těžko indentifikovatelných terénních nahrávek. Nijak zásadním způsobem nevybočuje z produkce, která se prakticky zastavila v bezčasí a nijak nereflektuje dění na scéně, kde se avantgarda blíží k mainstreamu, přesto jde o album poměrně nápadité a osvěžující. Jenom by mu slušelo opustit nabubřelou prezentaci a nehrát si na něco jiného, než čím doopravdy je.
