- Inzerce -

Maurizio Bianchi: Celtichants

Maurizio Bianchi: Celtichants

Alone At Last (https://alone-at-last.com)

 

Poznámky na zadní straně CD Celtichants italského hlukového pionýra Maurizia Bianchiho vysloveně odrazují od poslechu. Fyzická podoba nosiče je sice velice povedená, obal má více vrstev a pod nimi je kromě samotného disku i trojice fotografií, samotná mikroesej, jejímž autorem je sám Bianchi, v sobě ale spojuje všechny prvky, které dělají z hluku klišé. Bianchi, který má za sebou desítky releasů a je považovaný za průkopníka noisu v Itálii (poměrně paradoxní v zemi, která světu dala Luigi Russola), vypisuje tak akademický text, že přímo nutí člověka jej ignorovat. Desku je totiž možné si užít i bez čtení polokonceptuálních rad k poslechu, což stále mnoho experimentálních hudebníků nechápe.

Pokud se člověk rozhodne projít si celou deskou (tedy přesněji řečeno, jedním hodinovým trackem) sám, čeká jej cesta s ozvuky dark ambientu, hlubokých drones a těžko indentifikovatelných terénních nahrávek. Nijak zásadním způsobem nevybočuje z produkce, která se prakticky zastavila v bezčasí a nijak nereflektuje dění na scéně, kde se avantgarda blíží k mainstreamu, přesto jde o album poměrně nápadité a osvěžující. Jenom by mu slušelo opustit nabubřelou prezentaci a nehrát si na něco jiného, než čím doopravdy je.


O deskách (ne)zakázaných

Kniha Česká rocková alba. Zákazům navzdory 1969–1989 přes veškerou čtivost nezodpovídá základní otázky podzemního pohybu nahrávek a samotné definice „zakázaného“.

Zkouška sirén – Rytmy k jiným světům

Dva filmy s hudbou a smrtí v hlavní roli

Hermovo ucho – Chvála dlouhověkosti

Stoletý Marshall Allen vydává první desku pod svým jménem, o dva roky mladší Milan Grygar stále vystavuje nová díla, osmdesátiletý Anthony Braxton pracuje na šestatřicetidílné opeře.

Jiří Durman a Miroslav Posejpal: Nové a nové spirály

V kavárně s věrozvěsty české improvizace.

Ten, který se nevrátil

Zemřel Brian Wilson, mimo jiné průkopník DIY přístupu v populární hudbě. Sluníčkový optimismus Beach Boys je skvrnitější, než se na první opalovačku zdá.

Pod povrchem cella a klavíru

Violoncello Matthiase Lozenze s klavírem Miroslava Beinhauera v pětici skladeb provedených v žižkovském Atriu.

Červen v Hudební 3

František Hruška, gobi_10k, Best Before End. Jérôme Noetinger a Petr Vrba.  Durman / Posejpal Duo. Trojice koncertů a poslechových večerů v redakčně-setkávacím prostoru mezi Kampou a Petřínem.

Zkouška sirén: Kyber Erben a Národní Elliott

Zrození experimentu z ducha socialistických kancelářských strojů.

Arvo Pärt 90

Dvě protikladné linie zvonečků, štěstí zažít „svou dobu“ a sbor spíše komorní než filharmonický.

Hermovo ucho – Neklidný duben aneb Roztržená struna intonarumori

Na turné, v operách, v žaláři národů, amfiteátru i atriu. Nu, co se hýbe, to zní.